z roku 1545. 489
ze všeho že jest vystoupil, tomu dosti neučinil, ani podle něho se nezachoval, anýbrž
všecky ty věci že jsou již umrtveny a minuly, a oni bratři z toho ze všeho dávno
že jsú se propustili; žádaje času prodlenějšího, tak aby se právě svědky i jinak
k tomu pfipraviti a to vše, což mluví, že jest tak, ukázati mohly, zvláště poněvadž
kšaft otce jich zase po shoření desk zemských vložen není, a poněvadž jiní toho
jsou předešle v daleko menších věcech, tak dobře póvodové, jako strany odporní
užívali, že toho užiti žádají.
Dáno na to čísti vejpis odkladuov z register krále JMti z soudu komorního
k tomu podobných, též i podav dále cedule, čeho ještě více aby jim položeno bylo,
žádaje, s tím se vším JMtem se porúčejí k spravedlivému opatření.
Zase proti tomu od Jana z Pernšteina jest mluveno: že jest dnuov minulých
od strany toho mluveno nebylo, aby ta věc k dalsiem prûtahuom se vztahovati méla,
nýbrž Ze jsú ku při přistúpily; pak tuto vyrozuměvše a vyslyšavše všecky spravedl-
nosti jeho Jana, chtěly by pod nějakým spůsobem a obmyslem tepruv odtahuov
hledati a tak proti němu se lepšiti. A poněvadž ony sestry jsú původové, ješto by
spravedlivěji jemu nežli jim odtahu žádati potřebí bylo, žádaly jsou spěšného roze-
znání, a na tu příčinu on Jan jest se s pořadu práva strhnúti dal a na JMKskú
i JJMti se poddal: vidí mu se, že již toho jim půjčeno býti nemá a nemůže na škodu
jeho, táhna se i na to, že jest strana při počátku žádného se odkladu nedomlúvala,
než hned spěšného slyšení a rozeznání žádala; ukázav dále smlúvu a podvolení
k slyšení beze všech půhonuov, supplikací jich JMKské podanou, JMKské i JJMtem
se poroucejic v tom k spravedlivému opatření.
Na to zase od sestr nadepsanych jest mluveno: Ze jim toho spravedlivě půjčeno
bejti má, poněvadž jsou prvé žádné spravedlnosti své uptati se nemohly, ani ona
Anna jak živa o tom kšaftu nic jest nevěděla, anýbrž aby jim výpisové všeho toho,
což Pražanuom svěřeno jest, tak aby se na to uraditi mohly, vydáni byli; žádaje
vždy podle zřízení zemského o sirotcích, kteréž čteno jest, prótahu, a toho že spra-
vedlivé užití mají, poněvadž on Jan byl jest jejich poručníkem a je měl jest sobě
od otce jich svěřené; nebo tudy kdyby toho užiti neměly, v spravedlnosti své ob-
meškány by byly, JMKské a JJMtem porúčejíc k spravedlivému uvážení.
Proti tomu zase od Jana z Pernšteina jest mluveno: že se to zřízení na ně
nic nevztahuje, než na sirotky, kterým poručníci poručenství urukují, ale tyto jsú již
vybyté podle kšaftu odce svého, a ona Anna sirotek žádný není, neb jest všecek statek
svuoj manželu svému dala ukázav na to dcky; nad to ne na né, ale na syny jeho
někdy Vojtěcha se ten kSaft vztahuje, protož tu zbytečně od nich a posměšně aby
co před nimi tajiti a ukryvati mél, dotýkán jest; neb poněvadž jest ona předešle
před shořením desk tomu kšaftu odpor vložila, na něj se radila, a tak o tom jsou
věděly a o to na soud zemský s dobrovolným povolením skrze již dotčenou smlúvu
Archiv Český XX. 62
