| [1] |
484 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
Jestliže by se kdy přihodilo, že by přílišně draho vobilí bylo a nedostatek
|
|---|
| [3] |
inlejnü pro sucho, a rozuměli by pekaři, že by nepostačili chleba lidem s potřebu
|
|---|
| [4] |
dáti, mají to starším města oznämiti, a starší mají rozkázati frejunk volati, aby lidé
|
|---|
| [5] |
ouzkostí neměli. A zase kdyby pekaři poznali, že by mohli potřebu chleba lidem
|
|---|
| [6] |
dávati, mají to starším města oznámiti, a starší mají zas jinejm lidem to prodávání
|
|---|
| [7] |
zastaviti, tak aby pekaři v svém řemesle mohli pruochod míti.
|
|---|
| [8] |
Co se chleba prodávání dotejče, ten aby se v místě slušném prodával, tak
|
|---|
| [9] |
aby mohli přespolní lidé a neznámí přístup míti v tom místě, kdež by staršími na-
|
|---|
| [10] |
řízeno a ukázáno bylo, tak aby každý ruozno nestál; a též na okně při svém ukou-
|
|---|
| [11] |
pení chléb pecnovej a jinej míti; a mezi sebou pořádků pekaři aby bílej chléb pekli,
|
|---|
| [12] |
jeden tejden jedna polovice a druhej tejden druhá, a pecnovy v&ickni spolu. Co se
|
|---|
| [13] |
pak koláčuo, vdolkuo i jinejch všelijakých dotýče, ty jedenkaždý mistr toliko jeden
|
|---|
| [14] |
do týhodne aby pekl, a druhej tejden druhej, a tak vzdy pofádkou.
|
|---|
| [15] |
Co se mlejnuo dotejče, v tom pekaři mají míti tu svobodu, jako i prvé mívali,
|
|---|
| [16] |
bez překážky dva mlejny, a jestliže by kdy nemohli jim dva mlejnové neb kola po-
|
|---|
| [17] |
stačiti k mlení pro frejunk města, má jim i třetí mlýn puštěn býti, tak aby mohli
|
|---|
| [18] |
vždy potřebu městu dáti. Při tom pak mlení takto se máme chovati: na jednom
|
|---|
| [19] |
mlejně aby jeden semlel dvadceti měřic, a na druhém mlejně druhej mistr týž dvadceti
|
|---|
| [20] |
a nic Více, a ti jakž odmelí, hned jiní opět dva pořádkou za nimi tímž spuosobem
|
|---|
| [21] |
mají mleti; a kdož by usvědčen byl, an více semlel mimo dvadceti měřic, má do cechu
|
|---|
| [22] |
|
|---|
| [23] |
Který by se tovaryš mezi námi osaditi chtěl, ten aby dal do cechu patnácte
|
|---|
| [24] |
grošuo bílejch na potřebu cechovní, a při vokazování řemesla má mistróm svačinu
|
|---|
| [25] |
udělati tak podle možnosti své.
|
|---|
| [26] |
Který by se pacholek chtól femeslu pekarskómu ućiti, ten aby se listem
|
|---|
| [27] |
ukázal od rodu, a pakli by na ten čas listu míti nemohl, aby rukojmě postavil dva
|
|---|
| [28] |
muže hodná do času jemu uloženého; a má sobě ohlédati dvě neděle u mistra, tak
|
|---|
| [29] |
jakž toho obyčej jest i u jinejch řemeslích [sic], a ohledajíc, bude-li se mu líbiti, má
|
|---|
| [30] |
s mistrem smlouvu učiniti; a bude-li se učiti dvě léta, tehdy mistr má mu dáti šaty
|
|---|
| [31] |
choděcí i obuv, tak jakž smluví; a pakli by se chtěl jeden rok učiti, má dáti mistru
|
|---|
| [32] |
svému kopu grošuo a do cechu dva funty vosku; a když by se vyučil, má dáti
|
|---|
| [33] |
mistróm puol achtele piva a pět grošuo českých do cechu.
|
|---|
| [34] |
A protož chtíce my svrchupsanej Jan z Pernšteina, aby oni svrchupsaní cech-
|
|---|
| [35] |
mistři a mistři od erbuov a potomkuo našich i od pánuo a držiteluov panství Pře-
|
|---|
| [36] |
rovského a mésta Přerova při tom při všem, což se v tomto listu nahoře píše, v ce-
|
|---|
| [37] |
losti a bez přerušení ve všem zachováni byli, tomu na svědomí pečeť naši vlastní
|
|---|
| [38] |
s jistejm naším vědomím a vuolí k tomuto listu sem přivěsiti a jim jej vydati roz-
|
|---|
