484 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
Jestliže by se kdy přihodilo, že by přílišně draho vobilí bylo a nedostatek
inlejnü pro sucho, a rozuměli by pekaři, že by nepostačili chleba lidem s potřebu
dáti, mají to starším města oznämiti, a starší mají rozkázati frejunk volati, aby lidé
ouzkostí neměli. A zase kdyby pekaři poznali, že by mohli potřebu chleba lidem
dávati, mají to starším města oznámiti, a starší mají zas jinejm lidem to prodávání
zastaviti, tak aby pekaři v svém řemesle mohli pruochod míti.
Co se chleba prodávání dotejče, ten aby se v místě slušném prodával, tak
aby mohli přespolní lidé a neznámí přístup míti v tom místě, kdež by staršími na-
řízeno a ukázáno bylo, tak aby každý ruozno nestál; a též na okně při svém ukou-
pení chléb pecnovej a jinej míti; a mezi sebou pořádků pekaři aby bílej chléb pekli,
jeden tejden jedna polovice a druhej tejden druhá, a pecnovy v&ickni spolu. Co se
pak koláčuo, vdolkuo i jinejch všelijakých dotýče, ty jedenkaždý mistr toliko jeden
do týhodne aby pekl, a druhej tejden druhej, a tak vzdy pofádkou.
Co se mlejnuo dotejče, v tom pekaři mají míti tu svobodu, jako i prvé mívali,
bez překážky dva mlejny, a jestliže by kdy nemohli jim dva mlejnové neb kola po-
stačiti k mlení pro frejunk města, má jim i třetí mlýn puštěn býti, tak aby mohli
vždy potřebu městu dáti. Při tom pak mlení takto se máme chovati: na jednom
mlejně aby jeden semlel dvadceti měřic, a na druhém mlejně druhej mistr týž dvadceti
a nic Více, a ti jakž odmelí, hned jiní opět dva pořádkou za nimi tímž spuosobem
mají mleti; a kdož by usvědčen byl, an více semlel mimo dvadceti měřic, má do cechu
propadnouti VIIj g.
Který by se tovaryš mezi námi osaditi chtěl, ten aby dal do cechu patnácte
grošuo bílejch na potřebu cechovní, a při vokazování řemesla má mistróm svačinu
udělati tak podle možnosti své.
Který by se pacholek chtól femeslu pekarskómu ućiti, ten aby se listem
ukázal od rodu, a pakli by na ten čas listu míti nemohl, aby rukojmě postavil dva
muže hodná do času jemu uloženého; a má sobě ohlédati dvě neděle u mistra, tak
jakž toho obyčej jest i u jinejch řemeslích [sic], a ohledajíc, bude-li se mu líbiti, má
s mistrem smlouvu učiniti; a bude-li se učiti dvě léta, tehdy mistr má mu dáti šaty
choděcí i obuv, tak jakž smluví; a pakli by se chtěl jeden rok učiti, má dáti mistru
svému kopu grošuo a do cechu dva funty vosku; a když by se vyučil, má dáti
mistróm puol achtele piva a pět grošuo českých do cechu.
A protož chtíce my svrchupsanej Jan z Pernšteina, aby oni svrchupsaní cech-
mistři a mistři od erbuov a potomkuo našich i od pánuo a držiteluov panství Pře-
rovského a mésta Přerova při tom při všem, což se v tomto listu nahoře píše, v ce-
losti a bez přerušení ve všem zachováni byli, tomu na svědomí pečeť naši vlastní
s jistejm naším vědomím a vuolí k tomuto listu sem přivěsiti a jim jej vydati roz-
