| [1] |
472 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
žádosti jejich jsme povolili, povolujem a vuoli svou dáváme, aby sobě kněze společně
|
|---|
| [3] |
v Néméicích držali a chovali, který by jim od nás dán byl anebo s vuolí naší. A ti
|
|---|
| [4] |
užitkové, kteříž od Němčických k tomu kostelu sluší, aby mu dáváni byli, jakž se
|
|---|
| [5] |
prve dávalo, a k tomu Mirovští též desátky, tak jakž sou k kostelu svému dávali,
|
|---|
| [6] |
aby tuto do Němčic, když by kněz byl, dávali a to, což knězi povinného, činili,
|
|---|
| [7] |
kromě té čtvrt rolí, kteráž Měrovským od nás puštěna jest. A kněz, kterýžby
|
|---|
| [8] |
kolivěk v Němčicích za faráře s vuolí mou byl, ten má a povinen bude těm lidem
|
|---|
| [9] |
Měrovským podle pořádku křesťanského všeliké správy činiti též jako i Němčickým.
|
|---|
| [10] |
A protož majíc takové naše obdarování, chcem i přikazujem, abyšte se k sobě
|
|---|
| [11] |
bez těžkostí všelikých v lásce zachovávali. A chtíc, aby při tomto našem obdarování
|
|---|
| [12] |
lidé naši vejše psaní v celosti zachování byli, pečetí naší sme potvrdili a k tomuto
|
|---|
| [13] |
listu s jistejm vědomím naším přivěsiti na potvrzení toho rozkázali. Jenz jest dán
|
|---|
| [14] |
a psán na zámku našem Tovačově v středu před svatým Duchem léta páně tisícího
|
|---|
| [15] |
pětistého čtyřidcátého čtvrtého počítajíc.
|
|---|
| [16] |
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Toyač. f. 266. b.
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
Jan z Pernšteina potyrzuje artikule cechmistrům a mistrům řemesla kožešnického v městě
|
|---|
| [19] |
Přerově. — Na Prostějově 1544, 2. června.
|
|---|
| [20] |
My Jan z Pernšteina a na Helfensteiné oc i z svými erby, pán a pravý dědic
|
|---|
| [21] |
panství Prerovského, oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo
|
|---|
| [22] |
čtouc slyšeti budou: že sou předstoupili před nás cechmistři a mistři řemesla kožišni-
|
|---|
| [23] |
ckého města našeho Přerova, poddaní naši věrní milí, a nás sou snažnejmi prosbami
|
|---|
| [24] |
prosili, abychom jim artykuluov, kterýmiž by se při řemesle svém říditi a spravovati
|
|---|
| [25] |
mohli, milostivě potvrditi raćili. K jejichžto slušné prosbě jsouce milostivě naklonění,
|
|---|
| [26] |
tak činíme a těch artykuluo dole psanejch jim tímto listem naším potvrzujem, kteiiz
|
|---|
| [27] |
slovo od slova takto zní:
|
|---|
| [28] |
Item nejprvé z mistruo každého roku dva cechmistři aby voleni byli, a ti aby
|
|---|
| [29] |
od pánuo starších, tak jakž z jinejch řemesl cechmistři potvrzují se, potvrzeni byli.
|
|---|
| [30] |
Item, když by jaká potřeba pána JMti, obecní neb cechovní přišla, cechmistři
|
|---|
| [31] |
mají hned mistry obeslati, a mistři na obeslání jejich bez všelijakých vejmluv na
|
|---|
| [32] |
místo, kdež by jim od cechmistruo oznámeno bylo, aby se sešli; pakli [by] který jsouc
|
|---|
| [33] |
doma, tak se nezachoval, ten aby pokuty štyři groše bílý dal.
|
|---|
| [34] |
Item, což se dotejče cechu našeho, kdež míváme společné scházení, tu předkem
|
|---|
| [35] |
cechmistři starší i mladší aby se vážně měli k spolumistróm, tak jakž na ně podle
|
|---|
| [36] |
potvrzení pana purgmistra náleží; pakliby co při nich jiného nalezeno bylo nepo-
|
|---|
| [37] |
řádného, buďto skutkem nebo řečí utrháno neb slovy nestydatejmi přistupovali k kte-
|
|---|
| [38] |
rémukoliv z mistruov, tehdy mistři rozvážíc to mezi sebou, povinni sou je trestati
|
|---|
