472 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
žádosti jejich jsme povolili, povolujem a vuoli svou dáváme, aby sobě kněze společně
v Néméicích držali a chovali, který by jim od nás dán byl anebo s vuolí naší. A ti
užitkové, kteříž od Němčických k tomu kostelu sluší, aby mu dáváni byli, jakž se
prve dávalo, a k tomu Mirovští též desátky, tak jakž sou k kostelu svému dávali,
aby tuto do Němčic, když by kněz byl, dávali a to, což knězi povinného, činili,
kromě té čtvrt rolí, kteráž Měrovským od nás puštěna jest. A kněz, kterýžby
kolivěk v Němčicích za faráře s vuolí mou byl, ten má a povinen bude těm lidem
Měrovským podle pořádku křesťanského všeliké správy činiti též jako i Němčickým.
A protož majíc takové naše obdarování, chcem i přikazujem, abyšte se k sobě
bez těžkostí všelikých v lásce zachovávali. A chtíc, aby při tomto našem obdarování
lidé naši vejše psaní v celosti zachování byli, pečetí naší sme potvrdili a k tomuto
listu s jistejm vědomím naším přivěsiti na potvrzení toho rozkázali. Jenz jest dán
a psán na zámku našem Tovačově v středu před svatým Duchem léta páně tisícího
pětistého čtyřidcátého čtvrtého počítajíc.
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Toyač. f. 266. b.
481.
Jan z Pernšteina potyrzuje artikule cechmistrům a mistrům řemesla kožešnického v městě
Přerově. — Na Prostějově 1544, 2. června.
My Jan z Pernšteina a na Helfensteiné oc i z svými erby, pán a pravý dědic
panství Prerovského, oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo
čtouc slyšeti budou: že sou předstoupili před nás cechmistři a mistři řemesla kožišni-
ckého města našeho Přerova, poddaní naši věrní milí, a nás sou snažnejmi prosbami
prosili, abychom jim artykuluov, kterýmiž by se při řemesle svém říditi a spravovati
mohli, milostivě potvrditi raćili. K jejichžto slušné prosbě jsouce milostivě naklonění,
tak činíme a těch artykuluo dole psanejch jim tímto listem naším potvrzujem, kteiiz
slovo od slova takto zní:
Item nejprvé z mistruo každého roku dva cechmistři aby voleni byli, a ti aby
od pánuo starších, tak jakž z jinejch řemesl cechmistři potvrzují se, potvrzeni byli.
Item, když by jaká potřeba pána JMti, obecní neb cechovní přišla, cechmistři
mají hned mistry obeslati, a mistři na obeslání jejich bez všelijakých vejmluv na
místo, kdež by jim od cechmistruo oznámeno bylo, aby se sešli; pakli [by] který jsouc
doma, tak se nezachoval, ten aby pokuty štyři groše bílý dal.
Item, což se dotejče cechu našeho, kdež míváme společné scházení, tu předkem
cechmistři starší i mladší aby se vážně měli k spolumistróm, tak jakž na ně podle
potvrzení pana purgmistra náleží; pakliby co při nich jiného nalezeno bylo nepo-
řádného, buďto skutkem nebo řečí utrháno neb slovy nestydatejmi přistupovali k kte-
rémukoliv z mistruov, tehdy mistři rozvážíc to mezi sebou, povinni sou je trestati
