| [1] |
|
|---|
| [2] |
troubou, která jest nad lamfeštem z rybníka do struhy mlýnské. A když by ta trouba
|
|---|
| [3] |
jakžkoli sešla, že by jí jíti nemohla voda, tu zase Kraličští svým nákladem opraviti
|
|---|
| [4] |
a dělati mají, tím neprodlévajíc; a pokudž by opravena aneb znovu udělána nebyla,
|
|---|
| [5] |
aby jí voda svobodně jíti mohla, nemá se na rybník vody žádné pouštěti, až se to
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
A protož my svrchupsanej Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, chtíce, aby
|
|---|
| [8] |
nahoře psaná obec Kralická při tomto našem obdarování úplně a v celosti od nás
|
|---|
| [9] |
a dědicuo i potomkuo našich, pánuo a držiteluo zámku Tovačova a městečka Kralic,
|
|---|
| [10] |
tak jakž se svrchu píše, bez všelijaké překážky zachováni byli, pečetí naší toho po-
|
|---|
| [11] |
tvrditi a k tomuto listu s naším jistejm vědomím přivěsiti sme dali. Jenz jest dán
|
|---|
| [12] |
a psán na zámku našem Prostějově v neděli první v puostě léta páně tisícího pěti-
|
|---|
| [13] |
stého čtyřidcátého čtvrtého počítajíc.
|
|---|
| [14] |
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Tovač. f. 46.
|
|---|
| [15] |
479. L. 1544 v pátek po sv. Stanislavu [10. května] zapsáno bylo do desk zemských,
|
|---|
| [16] |
že když na sněmu obecním v pondělí po sv. Jiří (28. dubna) 1539 držaném schválena stavy
|
|---|
| [17] |
smlouva mezi králem a Janem z Pernšteina o zástavu hrabství Kladského, stalo se s vý-
|
|---|
| [18] |
minkou, jestliže by kdy země to hrabství Kladské vyplatiti chtěla, že po vyjití let v smlouvě
|
|---|
| [19] |
položených vůli toho míti bude. (Malý stav. arch. v arch. zemsk. král. Česk. ; kvat. relací červený
|
|---|
| [20] |
|
|---|
| [21] |
480,
|
|---|
| [22] |
Jan z Pernšteina na stížnost Němčických a Měrovských povoluje, aby užitky a desátky
|
|---|
| [23] |
z těchto vsí soustředili na faru Němčickou pro vychování společného kněze. — Na Tovačově
|
|---|
| [24] |
|
|---|
| [25] |
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině sc, pán a pravý dědic panství Tova-
|
|---|
| [26] |
čovského a držitel vsí Němčic a Mirovic, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi,
|
|---|
| [27] |
ktož jej uzří anebo čtúci siyšeti budou: že sou před nás předstoupili lidé ze vsi
|
|---|
| [28] |
Němčic a ze vsi Mirovic, poddaní naši věrní milí, oznamujíc nám obojí společně, že
|
|---|
| [29] |
správcí duochovních, totiž kněží stálých a hodnejch, kteříž by jim slovem páně
|
|---|
| [30] |
a správú křesťanskou posluhovali, jmíti nemohou, a to proto, že při každé faře jich
|
|---|
| [31] |
užitky malé sou, že se na to kněží vychovávati nemohou; ukazujíc na tom nemalü
|
|---|
| [32] |
obtížnost svou pfi obou dédinách, Ze o krty i o jiné posluhování do jinejch dědin
|
|---|
| [33] |
musejí choditi a s těžkostí k tomu přicházeti; pri tom snaïnû a pokornou prosbou
|
|---|
| [34] |
obojí společně nás prosíce, abychom jim toho příti a povolení své dáti rátili, aby
|
|---|
| [35] |
ti desátkové a užitkové, kteří k těm oběma farám přísluší, k faře Němčický obráceni
|
|---|
| [36] |
a dśwani byli, aby kněží majíc lepší opatření, hodný a stálý mívati mohli.
|
|---|
| [37] |
Kdež my svrchupsanej Jan z Pernsteina oc jakozto pán Tovactovsky a téch
|
|---|
| [38] |
vsí, slyšíc žádost jich slušnou a uvázivse jejich při tom obtížnost, kterúž skrze to
|
|---|
| [39] |
mají, když správcí anebo kněží míti nemohou, k jich slušné prosbě jsouc nachýleni,
|
|---|
