z roku 1544. 471
troubou, která jest nad lamfeštem z rybníka do struhy mlýnské. A když by ta trouba
jakžkoli sešla, že by jí jíti nemohla voda, tu zase Kraličští svým nákladem opraviti
a dělati mají, tím neprodlévajíc; a pokudž by opravena aneb znovu udělána nebyla,
aby jí voda svobodně jíti mohla, nemá se na rybník vody žádné pouštěti, až se to
udělá a opraví.
A protož my svrchupsanej Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, chtíce, aby
nahoře psaná obec Kralická při tomto našem obdarování úplně a v celosti od nás
a dědicuo i potomkuo našich, pánuo a držiteluo zámku Tovačova a městečka Kralic,
tak jakž se svrchu píše, bez všelijaké překážky zachováni byli, pečetí naší toho po-
tvrditi a k tomuto listu s naším jistejm vědomím přivěsiti sme dali. Jenz jest dán
a psán na zámku našem Prostějově v neděli první v puostě léta páně tisícího pěti-
stého čtyřidcátého čtvrtého počítajíc.
Archiv musea Františkova v Brně. Privil. Tovač. f. 46.
479. L. 1544 v pátek po sv. Stanislavu [10. května] zapsáno bylo do desk zemských,
že když na sněmu obecním v pondělí po sv. Jiří (28. dubna) 1539 držaném schválena stavy
smlouva mezi králem a Janem z Pernšteina o zástavu hrabství Kladského, stalo se s vý-
minkou, jestliže by kdy země to hrabství Kladské vyplatiti chtěla, že po vyjití let v smlouvě
položených vůli toho míti bude. (Malý stav. arch. v arch. zemsk. král. Česk. ; kvat. relací červený
1541—49. f. C. 20a.)
480,
Jan z Pernšteina na stížnost Němčických a Měrovských povoluje, aby užitky a desátky
z těchto vsí soustředili na faru Němčickou pro vychování společného kněze. — Na Tovačově
1544, 28. května.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině sc, pán a pravý dědic panství Tova-
čovského a držitel vsí Němčic a Mirovic, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi,
ktož jej uzří anebo čtúci siyšeti budou: že sou před nás předstoupili lidé ze vsi
Němčic a ze vsi Mirovic, poddaní naši věrní milí, oznamujíc nám obojí společně, že
správcí duochovních, totiž kněží stálých a hodnejch, kteříž by jim slovem páně
a správú křesťanskou posluhovali, jmíti nemohou, a to proto, že při každé faře jich
užitky malé sou, že se na to kněží vychovávati nemohou; ukazujíc na tom nemalü
obtížnost svou pfi obou dédinách, Ze o krty i o jiné posluhování do jinejch dědin
musejí choditi a s těžkostí k tomu přicházeti; pri tom snaïnû a pokornou prosbou
obojí společně nás prosíce, abychom jim toho příti a povolení své dáti rátili, aby
ti desátkové a užitkové, kteří k těm oběma farám přísluší, k faře Němčický obráceni
a dśwani byli, aby kněží majíc lepší opatření, hodný a stálý mívati mohli.
Kdež my svrchupsanej Jan z Pernsteina oc jakozto pán Tovactovsky a téch
vsí, slyšíc žádost jich slušnou a uvázivse jejich při tom obtížnost, kterúž skrze to
mají, když správcí anebo kněží míti nemohou, k jich slušné prosbě jsouc nachýleni,
