| [1] |
458 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
všecko v sobě šíře drží a zavírají. Protož, poněvadž on pan Jan Planknar to jest
|
|---|
| [3] |
před králem JMtí i tudiež před pány ouředníky a soudci zemskými a radami JMti
|
|---|
| [4] |
na soudě sedícími, též i před námi smlúvcemi pověděl, která jest kolivěk psaní neb
|
|---|
| [5] |
cedule o-témž pánu z Pernšteina činil, že jest toho nic na nepoctivost páně nepsal
|
|---|
| [6] |
ani nemínil, tudiež také což se nebožky paní Anny z Postupic manželky pána
|
|---|
| [7] |
z Pernšteina, dětí páně s ním zplozených dotýče, o těch co jest koli mluvil, toho
|
|---|
| [8] |
že jest nepravil a nepraví, aby co zlého k újmě poctivosti nebožky paní Anny
|
|---|
| [9] |
z Postupic a dítek páně býti jmělo, nýbrž o ničemž zlém že neví co o nich mluviti,
|
|---|
| [10] |
A pán Buoh toho že jeho uchovati ráčí; neb jest to znal, že jest se nebožka paní
|
|---|
| [11] |
Anna, jakž na ctnú paní záleží, chovala.
|
|---|
| [12] |
Z té příčiny tu všecku věc mezi stranami na místě JKMti zdviháme a v nic
|
|---|
| [13] |
obracujeme, tak že takové cedule, psaní a mluvení pánu z Pernšteina, tudiež nebožce
|
|---|
| [14] |
paní Anně z Postupic manželce páně i dětem jich k újmě jejim ctem a dobrým
|
|---|
| [15] |
pověstem nejsou a býti nemají nyní ani na časy budücí a věčné.
|
|---|
| [16] |
Což se pak vajpovědi pánuov komisařuov králem JMtí vydaných o vykopčení
|
|---|
| [17] |
gruntuo v Zimnorudkách dotýče, tak jakž ta vajpověď mezi nimi učiněna jest:
|
|---|
| [18] |
i poněvadž jsou sobě toho strany ještě nevykonaly, mají se k sobě podle též vajpo-
|
|---|
| [19] |
védi zachovati a to vejkopčení mezi tímto časem a sv. Duchem koneéné sobé vyko-
|
|---|
| [20] |
nati, vydavajie JKMt jim na to komisaře, kdež obě straně za to krále JMt
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
A tato smlúva a vajpověď aby pro budúcí paměť do desk zemských pa-
|
|---|
| [23] |
mátných byla vložena a vepsána, má za to JKMti prošeno býti, aby k tomu své
|
|---|
| [24] |
milostivé povolení dáti a ke dskám zemským o to relací poručiti učiniti ráčil.
|
|---|
| [25] |
Tomu na svědomí my svrchupsaní komisaři a smlúvce pečeti naše dali jsme
|
|---|
| [26] |
přitisknúti k těmto smluvám, davše jedné každé straně jednu smlouvu tak specetenü
|
|---|
| [27] |
a v jednostajná slova psanú. Stalo se léta bozieho MVCXLII tu neděli po svatých
|
|---|
| [28] |
Třech králích. Tato smlúva ve dsky zemské památné vložena a vepsána jest z roz-
|
|---|
| [29] |
kázání najjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda Římského, Uherského a Českého oc
|
|---|
| [30] |
krále oc. Relator od JMti krále byl jest na to Jan Bechyně z Lażan a na Píčině,
|
|---|
| [31] |
najvyšší písař královstvie Českého, z vládyk jsa zvláště vyslaný v pátek po sv.
|
|---|
| [32] |
|
|---|
| [33] |
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
Jan z Pernšteina dává Divišovi Bošínskému z Božejova a Oldřichovi z Prostiboře plnou moc
|
|---|
| [36] |
zápisy dskami zemskými činiti na jeho dědictví do 10.000 kop. gr. — 1542, 10. ledna.
|
|---|
| [37] |
(V úterý po božiem Křtění.) Jan z Pernšteina a na Helfenšteině přiznal, že
|
|---|
| [38] |
jest dal plnú moc a vuoli a zápisem tímto dává Divišovi Bošínskému z Božejova
|
|---|
