| [1] |
446 C. XXV. Listiny pánüv Jana a Vojtécha z Pernsteina
|
|---|
| [2] |
anebo čtouci slyšán bude, že sou před nás předstoupili poddaní naši ze vsi Celtic,
|
|---|
| [3] |
kteří sou nám desátek obilnej, totiž desátou kopu všelikého obilí každého roku podle
|
|---|
| [4] |
povinnosti s puol jedenácta lánu a jedné čtvrti rolí dávali a do dvoru našeho Tova-
|
|---|
| [5] |
čovského sváželi, předkládajíce nám obtížnost svou skrze ty desátky, jedno to, že
|
|---|
| [6] |
sobě podle jinejch lidí, kteříž rolí své bez desátkuo v týž dědině mají, spolu s nimi
|
|---|
| [7] |
skrze to časně s pole nemohouce snésti, škody nemalé každého roku na obilí
|
|---|
| [8] |
berou, a skrze fuory daleké do dvoru Tovačovského jej svážejíce, že obmeškání mají;
|
|---|
| [9] |
při tom nás snažně pokornou prosbou prosíce, abychom s nimi o ty desátky milostně
|
|---|
| [10] |
srovnati a na plat penézitej jim je pustiti ráčili, aby oni obilí svá časně jako jiní
|
|---|
| [11] |
obyvatelé v též vsi s pole sobě skliditi a svážeti mohli.
|
|---|
| [12] |
K kterýžto prosbě jich suc milostivě nakloněni, chtíc i tomu, aby ti lidé
|
|---|
| [13] |
raději v živnosti své se množili, než by hynouti mčli, tuto milost s těmi lidmi
|
|---|
| [14] |
svrchupsanejmi jsme učinili a činíme: Jakož ty rolí všecky v též vsi Čelčicích,
|
|---|
| [15] |
z kterýchž nám plnej desátek dávali a dávají, jest puol jedenácta lánu a jedna čtvrt,
|
|---|
| [16] |
že jsme jim ten desátek pustili a pouštíme od sebe i erbuov a budoucích svých,
|
|---|
| [17] |
pánuo a držiteluo panství Tovačovského a vsi Celéie, ze jeho více dávati nemají
|
|---|
| [18] |
nyní i na budoucí časy, na takový spuosob: že nám svrchupsanému Janovi z Pern-
|
|---|
| [19] |
šteina, erbóm i budoucím potomkóm našim, pánuom a držitelóm Tovačovským, za
|
|---|
| [20] |
ten desátek platu stálého mají a povinni budou každého roku jednou v rok při
|
|---|
| [21] |
svatém Martině čtrnácte kop grošuo českých, počítajíc za jednu kopu šedesáte grošuov
|
|---|
| [22] |
a za jeden groš sedm peněz bílejch na minci obecně bernejch, na zámek náš Tovačov
|
|---|
| [23] |
dávati; a k tomu z každého lánu pšenice dvě kopě a ovsa dvě kopě obilí hodného
|
|---|
| [24] |
též mají dávati a do dvoru našebo Tovačovského přivážeti podle jinejch souseduov
|
|---|
| [25] |
na budoucí časy; učiní toho dvadceti puol třetí kopy pšenice a ovsa tolikéž.
|
|---|
| [26] |
A již spravujíc ten plat svrehupsanej a to obilé, jakž se svrchu píše, mají
|
|---|
| [27] |
desátkuov jinejch všech prázdni býti, a obilí svá, když budou chtíti, budou moci sobě
|
|---|
| [28] |
spolu s jinejmi s pole voziti a kliditi bez překážky naší i budoucich potomkuov
|
|---|
| [29] |
našich. A protoż my svrchupsanej Jan z Pernśteina chtic, aby ti lidé naši svrchu-
|
|---|
| [30] |
psaní i budoucí jich při tomto našem obdarování i s potomky svými zuostaveni
|
|---|
| [31] |
byli, pečetí naší toho všeho sme potvrditi a k tomuto listu našemu pro budoucí
|
|---|
| [32] |
zdržení přivěsiti sme dáti ráčili; jenž dán a psán na zámku našem Pardubicích ve
|
|---|
| [33] |
čtvrtek den svatého Václava přenesení léta páně tisícího pětistého čtyřidcátého
|
|---|
| [34] |
|
|---|
| [35] |
Arch. Mus. Františ. v Brné, privileg. Tovaé. f. 97.
|
|---|
| [36] |
421. Jan z Pernšteina ustanovuje k žádosti měšťanů Tovačovských, aby v městě jich
|
|---|
| [37] |
mimo již vysazené domy k šenku jiným právo šenkování dáváno nebylo; právo šenkovní tří
|
|---|
| [38] |
domů obci postupuje; nákladem Pernšteinovým vystavenou novou lázeň v městě pouští jim
|
|---|
| [39] |
beze všech poplatků k užívání, a svoluje, aby, když rybník sušen bude, na něm pásti mohli.
|
|---|
