446 C. XXV. Listiny pánüv Jana a Vojtécha z Pernsteina
anebo čtouci slyšán bude, že sou před nás předstoupili poddaní naši ze vsi Celtic,
kteří sou nám desátek obilnej, totiž desátou kopu všelikého obilí každého roku podle
povinnosti s puol jedenácta lánu a jedné čtvrti rolí dávali a do dvoru našeho Tova-
čovského sváželi, předkládajíce nám obtížnost svou skrze ty desátky, jedno to, že
sobě podle jinejch lidí, kteříž rolí své bez desátkuo v týž dědině mají, spolu s nimi
skrze to časně s pole nemohouce snésti, škody nemalé každého roku na obilí
berou, a skrze fuory daleké do dvoru Tovačovského jej svážejíce, že obmeškání mají;
při tom nás snažně pokornou prosbou prosíce, abychom s nimi o ty desátky milostně
srovnati a na plat penézitej jim je pustiti ráčili, aby oni obilí svá časně jako jiní
obyvatelé v též vsi s pole sobě skliditi a svážeti mohli.
K kterýžto prosbě jich suc milostivě nakloněni, chtíc i tomu, aby ti lidé
raději v živnosti své se množili, než by hynouti mčli, tuto milost s těmi lidmi
svrchupsanejmi jsme učinili a činíme: Jakož ty rolí všecky v též vsi Čelčicích,
z kterýchž nám plnej desátek dávali a dávají, jest puol jedenácta lánu a jedna čtvrt,
že jsme jim ten desátek pustili a pouštíme od sebe i erbuov a budoucích svých,
pánuo a držiteluo panství Tovačovského a vsi Celéie, ze jeho více dávati nemají
nyní i na budoucí časy, na takový spuosob: že nám svrchupsanému Janovi z Pern-
šteina, erbóm i budoucím potomkóm našim, pánuom a držitelóm Tovačovským, za
ten desátek platu stálého mají a povinni budou každého roku jednou v rok při
svatém Martině čtrnácte kop grošuo českých, počítajíc za jednu kopu šedesáte grošuov
a za jeden groš sedm peněz bílejch na minci obecně bernejch, na zámek náš Tovačov
dávati; a k tomu z každého lánu pšenice dvě kopě a ovsa dvě kopě obilí hodného
též mají dávati a do dvoru našebo Tovačovského přivážeti podle jinejch souseduov
na budoucí časy; učiní toho dvadceti puol třetí kopy pšenice a ovsa tolikéž.
A již spravujíc ten plat svrehupsanej a to obilé, jakž se svrchu píše, mají
desátkuov jinejch všech prázdni býti, a obilí svá, když budou chtíti, budou moci sobě
spolu s jinejmi s pole voziti a kliditi bez překážky naší i budoucich potomkuov
našich. A protoż my svrchupsanej Jan z Pernśteina chtic, aby ti lidé naši svrchu-
psaní i budoucí jich při tomto našem obdarování i s potomky svými zuostaveni
byli, pečetí naší toho všeho sme potvrditi a k tomuto listu našemu pro budoucí
zdržení přivěsiti sme dáti ráčili; jenž dán a psán na zámku našem Pardubicích ve
čtvrtek den svatého Václava přenesení léta páně tisícího pětistého čtyřidcátého
počítajíc.
Arch. Mus. Františ. v Brné, privileg. Tovaé. f. 97.
421. Jan z Pernšteina ustanovuje k žádosti měšťanů Tovačovských, aby v městě jich
mimo již vysazené domy k šenku jiným právo šenkování dáváno nebylo; právo šenkovní tří
domů obci postupuje; nákladem Pernšteinovým vystavenou novou lázeň v městě pouští jim
beze všech poplatků k užívání, a svoluje, aby, když rybník sušen bude, na něm pásti mohli.
