| [1] |
432 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
když dcky zemské otevřeny budou, máme sobě obapolně ve dcky zemské vepsati
|
|---|
| [3] |
a vložiti. Tomu na potvrzení a budoucí zdržení my nahořepsaní Jan z Pernšteina
|
|---|
| [4] |
pečeť svou vlastní, a kněz Ondřej opat a konvent již psaného kláštera pečeti naše
|
|---|
| [5] |
dali sme privésiti k témto smluvám, a pro budoucí pamět každá strana z nás tuto
|
|---|
| [6] |
jednu smlüvu zapeéeténü v jednostejná slova zapsanü máme. Jenz sou dány a psány
|
|---|
| [7] |
léta a dne nahorepsaného.
|
|---|
| [8] |
Na tu smlúvu jest potvrzení královské. — Arch. města Brna, cod. Pernst. č. 132. f. 359.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Jan z Pernšteina stvrzuje vesnici Bolelici list. Jana z Šelnberka jim daný 16. února 1503 na
|
|---|
| [11] |
odúmrti a na dvůr v Bolelici, kterýž drží pod roční plat, i že propuštěni jsou z robot z téhož
|
|---|
| [12] |
dvoru. — Na Hranicích 1539, 7. září.
|
|---|
| [13] |
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině sc i s erby svými, pán a pravý dědic panství
|
|---|
| [14] |
Tovačovského, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouci
|
|---|
| [15] |
slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás lidé Boleličtí, poddaní věrní naši milí, a před-
|
|---|
| [16] |
ložili sou před nás list, kterýž od předkuov našich pánuov Tovačovských sobě na odmrti
|
|---|
| [17] |
daný mají, s pilností nás jakožto pána svého prosíce, abychom jim takového listu milostivě
|
|---|
| [18] |
potvrditi ráčili; k jejichžto prosbě naklonéni souce, tak činíme a ten list jim stvrzujem,
|
|---|
| [19] |
kterýžto slovo od slova takto zní:
|
|---|
| [20] |
My Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komorník království Českého, a Johanka
|
|---|
| [21] |
z Krejku, manželka vlastní nadepsaného pána, páni dědiční panství Tovačovského,
|
|---|
| [22] |
známo činíme tímto listem všem, tak lidem nynějšího věku jakožto budoucího, před
|
|---|
| [23] |
nimiž tento list čten aneb čtouce slyšán bude, že jsme pokorně prošeni od rychtáře,
|
|---|
| [24] |
konšel i vší tej obce Bolelickć, abychom jim list na odmrti, kteréž sou předkóm
|
|---|
| [25] |
naším a nám přicházely jakožto pánuom vrchním a dědičnejm Tovačovským, z milosti
|
|---|
| [26] |
naší dali a znovu vysadili, tak aby oni svá zboží movitá i nemovitá, kteráž by koli
|
|---|
| [27] |
a jakž koli mohla by se jmenovati, poroučeti mohli, listní jistotú upevnili.
|
|---|
| [28] |
K jichžto pokorné i také neustálé a slušné prosbě nachýleni jsouc, z milosti
|
|---|
| [29] |
a moci naší jim i jich budoucím všecky a všelijaké odmrti, kteréž by na nás anebo
|
|---|
| [30] |
na budoucí naše pány Tovačovské přicházely a připadnúti měly, dali sme a tímto
|
|---|
| [31] |
vitá, kterýmiž by se kolivěk jmény jmenovati mohly, dávali a odkazovali a poroučeli
|
|---|
| [32] |
osobě anebo osobám hodnejm a řádně přišlým, společně nebo rozdílně, za zdravého
|
|---|
| [33] |
života anebo na smrtedlné posteli před dvěma anebo třmi z konšel aneb dobrých
|
|---|
| [34] |
obecních lidí tej obce, jakož obyčej jest; komuž by se jim kolivěk zdálo a líbilo,
|
|---|
| [35] |
kromě duchovních osob, a to bez naší i budoucích našich pánuo Tovačovských i jinejch
|
|---|
| [36] |
všelikterakých lidí překážky. Však také ti, kterymz by takoví statkové porouéíni
|
|---|
| [37] |
a dávání byli, mají a povinni budou v takový statky se uvazovati a tu na tu dědinu
|
|---|
| [38] |
dosísti a rok plnej a celej ji držeti, a roboty, poplatky i jiné spravedlivé činže podlí
|
|---|
