432 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
když dcky zemské otevřeny budou, máme sobě obapolně ve dcky zemské vepsati
a vložiti. Tomu na potvrzení a budoucí zdržení my nahořepsaní Jan z Pernšteina
pečeť svou vlastní, a kněz Ondřej opat a konvent již psaného kláštera pečeti naše
dali sme privésiti k témto smluvám, a pro budoucí pamět každá strana z nás tuto
jednu smlüvu zapeéeténü v jednostejná slova zapsanü máme. Jenz sou dány a psány
léta a dne nahorepsaného.
Na tu smlúvu jest potvrzení královské. — Arch. města Brna, cod. Pernst. č. 132. f. 359.
406.
Jan z Pernšteina stvrzuje vesnici Bolelici list. Jana z Šelnberka jim daný 16. února 1503 na
odúmrti a na dvůr v Bolelici, kterýž drží pod roční plat, i že propuštěni jsou z robot z téhož
dvoru. — Na Hranicích 1539, 7. září.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině sc i s erby svými, pán a pravý dědic panství
Tovačovského, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouci
slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás lidé Boleličtí, poddaní věrní naši milí, a před-
ložili sou před nás list, kterýž od předkuov našich pánuov Tovačovských sobě na odmrti
daný mají, s pilností nás jakožto pána svého prosíce, abychom jim takového listu milostivě
potvrditi ráčili; k jejichžto prosbě naklonéni souce, tak činíme a ten list jim stvrzujem,
kterýžto slovo od slova takto zní:
My Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komorník království Českého, a Johanka
z Krejku, manželka vlastní nadepsaného pána, páni dědiční panství Tovačovského,
známo činíme tímto listem všem, tak lidem nynějšího věku jakožto budoucího, před
nimiž tento list čten aneb čtouce slyšán bude, že jsme pokorně prošeni od rychtáře,
konšel i vší tej obce Bolelickć, abychom jim list na odmrti, kteréž sou předkóm
naším a nám přicházely jakožto pánuom vrchním a dědičnejm Tovačovským, z milosti
naší dali a znovu vysadili, tak aby oni svá zboží movitá i nemovitá, kteráž by koli
a jakž koli mohla by se jmenovati, poroučeti mohli, listní jistotú upevnili.
K jichžto pokorné i také neustálé a slušné prosbě nachýleni jsouc, z milosti
a moci naší jim i jich budoucím všecky a všelijaké odmrti, kteréž by na nás anebo
na budoucí naše pány Tovačovské přicházely a připadnúti měly, dali sme a tímto
vitá, kterýmiž by se kolivěk jmény jmenovati mohly, dávali a odkazovali a poroučeli
osobě anebo osobám hodnejm a řádně přišlým, společně nebo rozdílně, za zdravého
života anebo na smrtedlné posteli před dvěma anebo třmi z konšel aneb dobrých
obecních lidí tej obce, jakož obyčej jest; komuž by se jim kolivěk zdálo a líbilo,
kromě duchovních osob, a to bez naší i budoucích našich pánuo Tovačovských i jinejch
všelikterakých lidí překážky. Však také ti, kterymz by takoví statkové porouéíni
a dávání byli, mají a povinni budou v takový statky se uvazovati a tu na tu dědinu
dosísti a rok plnej a celej ji držeti, a roboty, poplatky i jiné spravedlivé činže podlí
