| [1] |
406 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernsteina
|
|---|
| [2] |
my, dědicové a budúcí naši po vyjití těch šesti let jednoho každého času vuoli míti
|
|---|
| [3] |
ráčíme a moci budem, toho hrabství summůú zápisu nadepsanú, totiž těmi sto třinácti
|
|---|
| [4] |
tisíci čtyřmi sty šedesáti čtyřmi zlatými rejnskými, kdy bychom jim koli o tom puol
|
|---|
| [5] |
léta napřed věděti dali a vypověděli, vyplatiti; a oni nám to hrabství, přijmúce od
|
|---|
| [6] |
nás summu svou, se vším, jak svrchu dotčeno, bez odpornosti postüpiti mají a po-
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Jestliže bychom pak my aneb dědicové a budúcí naši na stavích království
|
|---|
| [9] |
Českého k té zástavě povolení zjednati a obdržeti nemohli (kdež té naděje býti ne-
|
|---|
| [10] |
ráčíme), a dotčený Jan z Pernštaina aneb dědicové jeho vomyl aneb jaké překážky
|
|---|
| [11] |
pro nepovoleni stavuov anebo pro spravedlnost naši, kterů my na dotčeným hrabství
|
|---|
| [12] |
máme, jměli a právem ze všeho aneb na díle z téhož hrabství vyvedeni byli: tehdy
|
|---|
| [13] |
my, dédicové a budûci nasi éastopsanému Janovi z Pernétaina aneb dédicuom jeho,
|
|---|
| [14] |
jestliže by ze všeho vyvedení byli, svrchu dotéenü summu Sedesáte devét tisíc jedno
|
|---|
| [15] |
sto vosmdesäte čtvři zlatých čtyřiceti krajcaruov, každý zlatý po patnácti pacích
|
|---|
| [16] |
aneb šedesáti krajcařích počítajíc, kterúž jsou oni nám nato hrabství puojčili, i také
|
|---|
| [17] |
na splacení dluhuov, jak svrchu dotčeno, dali, počnouce od času, jak by z dotčeného
|
|---|
| [18] |
hrabství vyvedeni byli, v roce pořád zběhlém hotovými penězi zase zaplatiti máme
|
|---|
| [19] |
a povinni budem; a on Jan z Pernšteina aneb dědicové a budúcí jeho nám ani
|
|---|
| [20] |
dědicóm a budúcím našim nadto vejše těch peněz, které by, jak svrchu dotčeno,
|
|---|
| [21] |
na těch vosmdesáti třech tisících čtyři stech šedesáti čtyři zlatých mimo splacení
|
|---|
| [22] |
napřed dotčených dluhuov pozuostaly, vydávati povinni nebudü.
|
|---|
| [23] |
Pakli by častopsaný Jan z Pernštaina aneb dědicové jeho toliko z nějakého
|
|---|
| [24] |
dílu právem, jak svrchu dotčeno, z toho hrabství vyvedeni byli, tehdy my jim vo
|
|---|
| [25] |
ten díl, a více nic, náhradu učiniti povinni budem; avšak má z té summy, kterúž
|
|---|
| [26] |
on Jan z Pernštaina dědicuom dotčeného Hanuše hraběte a věřiteluom jeho za nás
|
|---|
| [27] |
vydá, spraví, zaplatí a hrabství vysvobodí, totiž šedesáti devěti tisíc jednoho sta
|
|---|
| [28] |
vosmdesáti čtyři zlatých čtyřitceti šest krajcaruov, zlatý po patnácti pacích aneb
|
|---|
| [29] |
šedesáti krajcařích, jak svrchu dotčeno, počítajíc, tři tisíce čtyři sta šedesáte čtyři
|
|---|
| [30] |
zlatých rejnských sňato a k těm třitceti tisícuom zlatým rejnským, které on Jan
|
|---|
| [31] |
z Pernštajna a dědicové jeho na stavení a opravy naloží, — a to, že by tak mnoho tím
|
|---|
| [32] |
zpuosobem, jak svrchu dotčeno, prostavěli aneb na přikoupení statkuov a rozšíření
|
|---|
| [33] |
důchoduov vydali, to pokázali; — přiraženo a jemu Janovi z Pern&taina, dédicuom
|
|---|
| [34] |
a budúcím jeho taková summa třitceti tři tisíce čtyři sta a šedesáti čtyři zlatých
|
|---|
| [35] |
rejnských na všech a všelijakých duchovních zboží, které oni od předkuov našich
|
|---|
| [36] |
králuov Českých aneb od nás v království našem Českém a markrabství Moravském
|
|---|
| [37] |
až do datum listu tohoto našeho drží a v užívání jsou, k prvním jich summám, které
|
|---|
| [38] |
na nich zapsané mají, připsány a přiraženy býti, tak a na ten zpuosob: že on Jan
|
|---|
| [39] |
z Pernštaina, dědicové a budúcí jeho taková zboží duchovní vším tím zpuosobem,
|
|---|
