406 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernsteina
my, dědicové a budúcí naši po vyjití těch šesti let jednoho každého času vuoli míti
ráčíme a moci budem, toho hrabství summůú zápisu nadepsanú, totiž těmi sto třinácti
tisíci čtyřmi sty šedesáti čtyřmi zlatými rejnskými, kdy bychom jim koli o tom puol
léta napřed věděti dali a vypověděli, vyplatiti; a oni nám to hrabství, přijmúce od
nás summu svou, se vším, jak svrchu dotčeno, bez odpornosti postüpiti mají a po-
vinni budou.
Jestliže bychom pak my aneb dědicové a budúcí naši na stavích království
Českého k té zástavě povolení zjednati a obdržeti nemohli (kdež té naděje býti ne-
ráčíme), a dotčený Jan z Pernštaina aneb dědicové jeho vomyl aneb jaké překážky
pro nepovoleni stavuov anebo pro spravedlnost naši, kterů my na dotčeným hrabství
máme, jměli a právem ze všeho aneb na díle z téhož hrabství vyvedeni byli: tehdy
my, dédicové a budûci nasi éastopsanému Janovi z Pernétaina aneb dédicuom jeho,
jestliže by ze všeho vyvedení byli, svrchu dotéenü summu Sedesáte devét tisíc jedno
sto vosmdesäte čtvři zlatých čtyřiceti krajcaruov, každý zlatý po patnácti pacích
aneb šedesáti krajcařích počítajíc, kterúž jsou oni nám nato hrabství puojčili, i také
na splacení dluhuov, jak svrchu dotčeno, dali, počnouce od času, jak by z dotčeného
hrabství vyvedeni byli, v roce pořád zběhlém hotovými penězi zase zaplatiti máme
a povinni budem; a on Jan z Pernšteina aneb dědicové a budúcí jeho nám ani
dědicóm a budúcím našim nadto vejše těch peněz, které by, jak svrchu dotčeno,
na těch vosmdesáti třech tisících čtyři stech šedesáti čtyři zlatých mimo splacení
napřed dotčených dluhuov pozuostaly, vydávati povinni nebudü.
Pakli by častopsaný Jan z Pernštaina aneb dědicové jeho toliko z nějakého
dílu právem, jak svrchu dotčeno, z toho hrabství vyvedeni byli, tehdy my jim vo
ten díl, a více nic, náhradu učiniti povinni budem; avšak má z té summy, kterúž
on Jan z Pernštaina dědicuom dotčeného Hanuše hraběte a věřiteluom jeho za nás
vydá, spraví, zaplatí a hrabství vysvobodí, totiž šedesáti devěti tisíc jednoho sta
vosmdesáti čtyři zlatých čtyřitceti šest krajcaruov, zlatý po patnácti pacích aneb
šedesáti krajcařích, jak svrchu dotčeno, počítajíc, tři tisíce čtyři sta šedesáte čtyři
zlatých rejnských sňato a k těm třitceti tisícuom zlatým rejnským, které on Jan
z Pernštajna a dědicové jeho na stavení a opravy naloží, — a to, že by tak mnoho tím
zpuosobem, jak svrchu dotčeno, prostavěli aneb na přikoupení statkuov a rozšíření
důchoduov vydali, to pokázali; — přiraženo a jemu Janovi z Pern&taina, dédicuom
a budúcím jeho taková summa třitceti tři tisíce čtyři sta a šedesáti čtyři zlatých
rejnských na všech a všelijakých duchovních zboží, které oni od předkuov našich
králuov Českých aneb od nás v království našem Českém a markrabství Moravském
až do datum listu tohoto našeho drží a v užívání jsou, k prvním jich summám, které
na nich zapsané mají, připsány a přiraženy býti, tak a na ten zpuosob: že on Jan
z Pernštaina, dědicové a budúcí jeho taková zboží duchovní vším tím zpuosobem,
