[1] |
400 C. XXV. Listiny pánüv Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
---|
[2] |
takový způsob, kdybychom my i budúcí králové Češtčí, dědicové a potomci naši, při
|
---|
[3] |
času vajplaty, když by k tomu přišlo, společně neb rozdílně těch puol deváta tisíce
|
---|
[4] |
puol druhého sta třitceti tři kopy grošuov jeden groš a dva peníze vše českých
|
---|
[5] |
s jinými sumami, tak jakž zápisové na těch statcích Lančkrouně, Landšperku a mě-
|
---|
[6] |
stečku Tajnci s jich příslušenstvím plněji svědčí a v sobě zavírají, témuž Janovi
|
---|
[7] |
z Pernštaina, dědicóm a potomkóm jeho dali a zaplatili, tehdy on Jan z Pernstaina
|
---|
[8] |
a dědicové i potomci jeho přijmúc v moc sumy své předešlé i nynější zápisné
|
---|
[9] |
zúplna a docela, mají a budú povinní nám budúcím králuom Českým, dědicóm a po-
|
---|
[10] |
tomkóm našim častopsaných statkuov a zbožie Lanckrounu, Landšperku a městečka
|
---|
[11] |
Tajnce se všemi a všelijakými důchody a puožitky, tak jakž jim to zapsáno a za-
|
---|
[12] |
staveno jest, zase postúpiti a v moc naši uvésti bez umenšení a všelijakých otporností.
|
---|
[13] |
A ktož by tento list jměl s nadepsaného Jana z Pernštaina, dědicuov a po-
|
---|
[14] |
tomkuov jeho dobrü a svobodnü vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech
|
---|
[15] |
vécí svrchupsanych. Tomu na svédomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti
|
---|
[16] |
jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pátek po ochtábu Těla božieho léta tisícieho
|
---|
[17] |
pětistého třitcátého sedmého a království našich Římského sedmého a jiných jedenáctého.
|
---|
[18] |
Arch. místodrž. král. Česk. Verschreibungen 1528—42, sv. 5, f. 195.
|
---|
[19] |
362.
|
---|
[20] |
Výpověď v rozepři mezi Janem z Pernšteina,. jako poručníkem knížete Václava Těšínského,
|
---|
[21] |
a Janem Planknarem z Kynšperku o pustou ves Zimnou Vůdku. — 1537, 16. července.
|
---|
[22] |
Jakoż najjasnější knieže [pán, pan] Ferdinand Římský, Uherský, Cesky oc
|
---|
[23] |
král, infant v Hispanii, arciknieže Rakouské a markrabie Moravské, najvyšší knieže
|
---|
[24] |
Slezské [JMt], pán náš milostivý ráčil jest nás Jana Kunu z Kunštatu a na Lukově,
|
---|
[25] |
hajtmana markrabstvie Moravského, Ojíře z Fulšt[eina a na .. .]továch, Jiříka
|
---|
[26] |
Ceterisa z Kynšperku a na Hradci, Vilíma z Vickova na Cimburku, najvyššího
|
---|
[27] |
hofrychtife markrabstvie Moravského, za mocné kommisaře v[olil], v tej při mezi
|
---|
[28] |
urozenÿm pánem panem Janem z Pernštaina na Helfenštajně, mocným otcovskym
|
---|
[29] |
poručníkem osvieceného kniežete [pána, pajna Václava v Slezí, kniežete Těšínského
|
---|
[30] |
a Velikého Hlohova oc, s jednej, a urozeným a statečným rytířem panem Janem
|
---|
[31] |
Pla[nknare]m z Kynšperku na Vladislavi s strany druhé; kterážto pře mezi nimi
|
---|
[32] |
o puostů ves Zimnou Vůdku byla jest vznikla, tak jak jsú to na JKMst s obou
|
---|
[33] |
stran vznášeli, chtíc pan Jan Plauknar k tej Zimnej Vůdce právo jmieti, pravíc, že
|
---|
[34] |
k Vladislavi přísluší a v hranicích kraje Vladislavského záleží. A pan Jan z Pern-
|
---|
[35] |
štaina na místě kniežete Václava JMsti také právo jmieti chtěl, pravíc, že k knie-
|
---|
[36] |
žetstvie Fryštátskému přísluší.
|
---|
[37] |
Kdež my svrchupsaní mocní kommisaři podle poručení JMKské tu při vyslyšíc,
|
---|
[38] |
listy, svědomí obojí strany před sebou majíc a pilně to rozvážíc, to nacházíme, že
|
---|