400 C. XXV. Listiny pánüv Jana a Vojtěcha z Pernšteina
takový způsob, kdybychom my i budúcí králové Češtčí, dědicové a potomci naši, při
času vajplaty, když by k tomu přišlo, společně neb rozdílně těch puol deváta tisíce
puol druhého sta třitceti tři kopy grošuov jeden groš a dva peníze vše českých
s jinými sumami, tak jakž zápisové na těch statcích Lančkrouně, Landšperku a mě-
stečku Tajnci s jich příslušenstvím plněji svědčí a v sobě zavírají, témuž Janovi
z Pernštaina, dědicóm a potomkóm jeho dali a zaplatili, tehdy on Jan z Pernstaina
a dědicové i potomci jeho přijmúc v moc sumy své předešlé i nynější zápisné
zúplna a docela, mají a budú povinní nám budúcím králuom Českým, dědicóm a po-
tomkóm našim častopsaných statkuov a zbožie Lanckrounu, Landšperku a městečka
Tajnce se všemi a všelijakými důchody a puožitky, tak jakž jim to zapsáno a za-
staveno jest, zase postúpiti a v moc naši uvésti bez umenšení a všelijakých otporností.
A ktož by tento list jměl s nadepsaného Jana z Pernštaina, dědicuov a po-
tomkuov jeho dobrü a svobodnü vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech
vécí svrchupsanych. Tomu na svédomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti
jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pátek po ochtábu Těla božieho léta tisícieho
pětistého třitcátého sedmého a království našich Římského sedmého a jiných jedenáctého.
Arch. místodrž. král. Česk. Verschreibungen 1528—42, sv. 5, f. 195.
362.
Výpověď v rozepři mezi Janem z Pernšteina,. jako poručníkem knížete Václava Těšínského,
a Janem Planknarem z Kynšperku o pustou ves Zimnou Vůdku. — 1537, 16. července.
Jakoż najjasnější knieže [pán, pan] Ferdinand Římský, Uherský, Cesky oc
král, infant v Hispanii, arciknieže Rakouské a markrabie Moravské, najvyšší knieže
Slezské [JMt], pán náš milostivý ráčil jest nás Jana Kunu z Kunštatu a na Lukově,
hajtmana markrabstvie Moravského, Ojíře z Fulšt[eina a na .. .]továch, Jiříka
Ceterisa z Kynšperku a na Hradci, Vilíma z Vickova na Cimburku, najvyššího
hofrychtife markrabstvie Moravského, za mocné kommisaře v[olil], v tej při mezi
urozenÿm pánem panem Janem z Pernštaina na Helfenštajně, mocným otcovskym
poručníkem osvieceného kniežete [pána, pajna Václava v Slezí, kniežete Těšínského
a Velikého Hlohova oc, s jednej, a urozeným a statečným rytířem panem Janem
Pla[nknare]m z Kynšperku na Vladislavi s strany druhé; kterážto pře mezi nimi
o puostů ves Zimnou Vůdku byla jest vznikla, tak jak jsú to na JKMst s obou
stran vznášeli, chtíc pan Jan Plauknar k tej Zimnej Vůdce právo jmieti, pravíc, že
k Vladislavi přísluší a v hranicích kraje Vladislavského záleží. A pan Jan z Pern-
štaina na místě kniežete Václava JMsti také právo jmieti chtěl, pravíc, že k knie-
žetstvie Fryštátskému přísluší.
Kdež my svrchupsaní mocní kommisaři podle poručení JMKské tu při vyslyšíc,
listy, svědomí obojí strany před sebou majíc a pilně to rozvážíc, to nacházíme, že
