EN | ES |

Facsimile Lines

1094


< Page >

[1]
380 C. XXV. Listiny púnův Jana a Vojtěcha z Pernšteina

[2]
319.

[3]
Jan z Pernšteina propouští Přerovským důchody své ze zámku Přerova, dolního a horního
[4]
města a ze vsí příležících, dokud jim neodvede zapüjéenÿch mu 7000 zl.; slibuje, že jich
[5]
žádnému prodávati ani směňovati nebude. Na Tovačově 1535, 13. ledna.

[6]
Jan z Pernšteina a na Helfenšteině c známo činím tímto listem obecně
[7]
přede všemi, kdež čten anebo čtouci slyšán bude: poznavši k sobě lásku a povolnost
[8]
od opatrných purgmistruov a rady i vší obce města Přerova, věrnejch mejch milých,
[9]
jak sou se ke mně v potřebě pilné zachovali a sedmi tisíc zlatejch na minci
[10]
dobré v markrabství Moravském obecně berné, za každý zlatej třidceti grošuov a za
[11]
groš sedm peněz bílejch počítajíc; mně půjčili; kdež chtíc, aby oni záplatu svou
[12]
jistou měli, takto sem s nimi srovnal a uhodil, že duochody všecky i všelijaké,
[13]
kteréž k zámku Přerovu náležejí a z města horního i dolního i ze vsí vycházejí,
[14]
i jiné duochody, kteréž mi z téhož panství vycházejí, jim sem nahoře psaným -
[15]
šťanóm i vší obci pustil, aby je oni sobě vybírati mohli, hned počnúce od tohoto
[16]
svatého Jiří nejprv příštího, a to potud, pokudž by sobě sumy sedm tisíc zlatejch
[17]
svrchu psanejch nevybrali, kteréž mi půjčili. A v tom se jim ode mne ani od erbuov
[18]
a budoucích mejch ani od žádného jiného žádná překážka díti nemá. Avšak oni -
[19]
šťané Přerovští nynější i budoucí budou povinovati každého roku z těch duochoduo
[20]
počet učiniti mně anebo erbóm mejm anebo tomu, kohož bychom k těm počtuom na
[21]
místě svém poslali; a což duochoduo těch přijmú k sobě a jich se zběhne, na to
[22]
kvitancí dávati mají, že jest jim to na jejich dluh zaplaceno, a tak každého roku
[23]
při každém počtu dělati mají a kvitancí dávati do vyplnění sumy.

[24]
Než jestliže bych , napřed psanej Jan z Pernšteina, nebo erbové a potomci
[25]
moji jim tu sumu, kterouž bychom jim dlužní pozuostali, chtěli zaplatiti a zaplatili,
[26]
tehdy zase ty duochody k své ruce budeme moci vybírati bez jich, měšťan Přerov-
[27]
ských, všelijaké překážky.

[28]
Také , napřed psanej Jan z Pernšteina, i za dědice své svrchupsaným -
[29]
šťanóm Přerovským i vší obci za takovou jejich lásku, kterouž sobě od nich pozná-
[30]
vám, tímto listem mejm připovídám, že jich žádnému jinému prodávati, v moc uvozo-
[31]
vati ani nikterak vyfrejmarčovati žádnejm vymyślenejm obyčejem nemám; než při
[32]
sobě je míti i je držeti a vochraňovati mám jako své věrné poddané.

[33]
Pakli by pán Buoh na mne jakéžkolivěk těžkosti dopustiti ráčil aneb na
[34]
dědice , že bychom to museli udělati a je prodati, čehož pán Buoh uchovati rač,
[35]
tehdy to napřed psanejm měšťanóm i vší obci nynějším i budoucím oznámiti máme,
[36]
mohli-li by oni tu sumu shledati, s nimi o to raději srovnati nežli s jinejmi, tak
[37]
aby oni pro tu lásku, kterou ke mně a k dědicóm mejm mají, z držení našeho ne-
[38]
vycházeli. Slibujíc sami za sebe i za Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha, syny své, že
[39]
se tomu všemu dosti státi bez přerušení a umenšení, což se v tomto listu píše.


Text viewFacsimile