[1] |
248 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
---|
[2] |
|
---|
[3] |
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby nedal utiskovati komendora v Kladsku. — Na hradě
|
---|
[4] |
Pražském 1546, 28. října.
|
---|
[5] |
(Janovi z Pernštejna.) Ferdinand oc. Urozeny věrný náš milý! Jakou se těžkost
|
---|
[6] |
comendor v Kladště míti praví, tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš, nás v tom
|
---|
[7] |
týž comendor za milostivé opatření prosíc. I nechtíc my toho, pokudž by tak bylo,
|
---|
[8] |
dopouštěti a snášeti, poroučímeť přikazujíc, aby mimo starobylý, dobrý, chvalitebný
|
---|
[9] |
pořádek téhož comendora utiskati nedal, nébrž nad tím skutečně ruku držel, abychom
|
---|
[10] |
o to. dalšího staráni zbaveni býti mohli. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den
|
---|
[11] |
sv. Šimoniše a Judy léta XLVI. a království ut s.
|
---|
[12] |
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv.
|
---|
[13] |
|
---|
[14] |
|
---|
[15] |
Král Ferdinand posílá k Janovi z Pernšteina Viléma Muchka z Bukova stran lidu vypraveného
|
---|
[16] |
do pole. — Na hradě Pražském 1546, 2. listopadu.
|
---|
[17] |
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětit dáváme,
|
---|
[18] |
že sme k tobě slovutného Viléma Muchka z Bukova, truksasa našeho věrného milého,
|
---|
[19] |
v některých pilných potřebách našich stěžně vypraviti rétili. Protož tebe milostivě
|
---|
[20] |
žádáme, cožkoli [týž Vilím Muchek z strany lidu tvého, kterýž jsi do pole vypravil,
|
---|
[21] |
s tebou jednati a mluviti bude, že jemu toho všeho nicméně jako vlastní osobě naší
|
---|
[22] |
královské bez umenšení dostatečně uvěříš a v tom se povolné, poslušně a poddaně,
|
---|
[23] |
jakž o tobě nepochybujem, zachováš a najíti dáš; a my tobě to vší milostí naší
|
---|
[24] |
krälovskü skutečně nahrazovati ráčíme. Dán na hradě Pražském v úterý po všech
|
---|
[25] |
svatých léta sc. XLVI. a království ut s.
|
---|
[26] |
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1517, sv.
|
---|
[27] |
|
---|
[28] |
|
---|
[29] |
Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížnost jeho, že byl kommendoru Kladskému
|
---|
[30] |
vydán glejt od krále. — Na hradě Pražském 1546, 18. listopadu.
|
---|
[31] |
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozeny věrný náš milý! Jakož jsi nám
|
---|
[32] |
psaní učinil ztěžujíc sobé, Ze sme comendoru Kladskému glait dâti râtili, ponizené
|
---|
[33] |
nás prosíc, abychom jemu ten glait zase vyzdvihnouti rozkázali sc: i védétit dáváme,
|
---|
[34] |
že sme na žádost a vznešení najvyššího Mistra převorství Českého ten glait tomu
|
---|
[35] |
comendoru, avšak toliko před mocí ku právu, dáti ráčili; protož sobě toho slušně
|
---|
[36] |
do nás stěžovati nemuožeš, než když najvyšší Mistr převorství Českého, kterýž na ten
|
---|
[37] |
čas v poli v službě naší jest, sem přijede, vyrozumějíc dále zprávě jeho v tom, toho
|
---|