248 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
402.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby nedal utiskovati komendora v Kladsku. — Na hradě
Pražském 1546, 28. října.
(Janovi z Pernštejna.) Ferdinand oc. Urozeny věrný náš milý! Jakou se těžkost
comendor v Kladště míti praví, tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš, nás v tom
týž comendor za milostivé opatření prosíc. I nechtíc my toho, pokudž by tak bylo,
dopouštěti a snášeti, poroučímeť přikazujíc, aby mimo starobylý, dobrý, chvalitebný
pořádek téhož comendora utiskati nedal, nébrž nad tím skutečně ruku držel, abychom
o to. dalšího staráni zbaveni býti mohli. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den
sv. Šimoniše a Judy léta XLVI. a království ut s.
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv.
XXXVIII., fol. 182 (v).
403.
Král Ferdinand posílá k Janovi z Pernšteina Viléma Muchka z Bukova stran lidu vypraveného
do pole. — Na hradě Pražském 1546, 2. listopadu.
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětit dáváme,
že sme k tobě slovutného Viléma Muchka z Bukova, truksasa našeho věrného milého,
v některých pilných potřebách našich stěžně vypraviti rétili. Protož tebe milostivě
žádáme, cožkoli [týž Vilím Muchek z strany lidu tvého, kterýž jsi do pole vypravil,
s tebou jednati a mluviti bude, že jemu toho všeho nicméně jako vlastní osobě naší
královské bez umenšení dostatečně uvěříš a v tom se povolné, poslušně a poddaně,
jakž o tobě nepochybujem, zachováš a najíti dáš; a my tobě to vší milostí naší
krälovskü skutečně nahrazovati ráčíme. Dán na hradě Pražském v úterý po všech
svatých léta sc. XLVI. a království ut s.
Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1517, sv.
XXXVIIL, fol. 185 (v).
404.
Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížnost jeho, že byl kommendoru Kladskému
vydán glejt od krále. — Na hradě Pražském 1546, 18. listopadu.
(Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozeny věrný náš milý! Jakož jsi nám
psaní učinil ztěžujíc sobé, Ze sme comendoru Kladskému glait dâti râtili, ponizené
nás prosíc, abychom jemu ten glait zase vyzdvihnouti rozkázali sc: i védétit dáváme,
že sme na žádost a vznešení najvyššího Mistra převorství Českého ten glait tomu
comendoru, avšak toliko před mocí ku právu, dáti ráčili; protož sobě toho slušně
do nás stěžovati nemuožeš, než když najvyšší Mistr převorství Českého, kterýž na ten
čas v poli v službě naší jest, sem přijede, vyrozumějíc dále zprávě jeho v tom, toho
