| [1] |
|
|---|
| [2] |
Jsou úkoly a povinnosti, které nepřestávají být závazkem i výzvou. Staré
|
|---|
| [3] |
kroniky opisovali pro svou potřebu i potěchu již středověcí vzdělanci. Vynález knih-
|
|---|
| [4] |
tisku rozmnožil počet čtenářů se zájmem o minulé dění. Jednotlivé kroniky tak
|
|---|
| [5] |
přežily dobu svého vzniku, některé z nich se dočkaly více vydání. Teprve však učený
|
|---|
| [6] |
piarista Gelasius Dobner po prvé na české půdě uskutečnil záměr souborné edice
|
|---|
| [7] |
vyprávěcích pramenů domácího původu. Monumenta historica Bohemiae nusguam
|
|---|
| [8] |
antehac edita, která Dobner vydal v šesti svazcích v letech 1764 až 1785, byla ještě
|
|---|
| [9] |
snůškou pramenů různé povahy, včetně listin. Jakkoli šlo o dílo na svou dobu chvá-
|
|---|
| [10] |
lyhodné, neobešlo se bez řady chyb. Proto také zanedlouho na to František Martin
|
|---|
| [11] |
Pelc a Josef Dobrovský začali vydávat novou řadu, určenou již výhradně vyprávěcím
|
|---|
| [12] |
pramenům. Jejich Scriptores rerum bohemicarum byly sice krokem vpřed, předčasně
|
|---|
| [13] |
však skončily druhým svazkem roku 1784.
|
|---|
| [14] |
Téměř jedno století trvalo, než si potřeby pokročilého historického bádání
|
|---|
| [15] |
vynutily vznik další ediční řady. Mezitím již nároky na obdobné edice vzrostly nejen
|
|---|
| [16] |
v Německu a Rakousku, ale i v jiných okolních zemích. Jako dluh národně probu-
|
|---|
| [17] |
dilého českého dějepisectví vnímal tento úkol zejména František Palacký, který sám
|
|---|
| [18] |
řadu významných pramenů vydal a který v Archivu českém položil základy neoby-
|
|---|
| [19] |
čejně cenné sbírky pramenů nejrůznější povahy. Uskutečnit dávný záměr se Palac-
|
|---|
| [20] |
kému podařilo až na sklonku života, kdy při příležitosti jeho sedmdesátin byla
|
|---|
| [21] |
z výnosu celonárodní sbírky zřízena nadace nesoucí jeho jméno. Její výnos Palacký
|
|---|
| [22] |
v květnu 1869 z větší části určil "k vydávání kritickému nejstarších pramenů děje-
|
|---|
| [23] |
pisu českého". Program nové sbírky s názvem Prameny dějiny českých - Fontes rerum
|
|---|
| [24] |
bohemicarum Palacký vypracoval spolu s Josefem Emlerem, jenž se stal nejen jejím
|
|---|
| [25] |
prvním redaktorem, ale i nad jiné výkonným editorem.
|
|---|
| [26] |
První díl s legendami o českých světcích vyšel po sešitech v letech 1871-1873,
|
|---|
| [27] |
po dvou letech (1875) byl dotištěn druhý svazek obsahující Kosmovu Českou kroni-
|
|---|
| [28] |
ku a její pokračovatele. Po smrti F. Palackého převzal vědecký dohled nad Prameny
|
|---|
| [29] |
dějin českých výbor Historického spolku, který upustil od českých překladů
|
|---|
| [30] |
latinských kronik. Souběžná příprava dalších dvou svazků postupovala rychle
|
|---|
| [31] |
kupředu. Třetí svazek z období Karla IV. byl dokončen v druhé polovině roku 1882,
|
|---|
| [32] |
poslední sešit čtvrtého svazku s kronikami Petra Žitavského, Františka Pražského
|
|---|
| [33] |
a Beneše Krabice z Weitmile vyšel o dva roky později. Pátý díl s kronikami Přibíka
|
|---|
| [34] |
řeč. Pulkava z Radenína, Vavřince z Březové a Bartoška z Drahonic nese datum
|
|---|
| [35] |
vydání 1893. Po slibném začátku se dostavily svízele. Z řady připravovaných edic jen
|
|---|
| [36] |
dvě rozmnožily dosavadní soubor. Šestý svazek s Kronikou Bartoše Písaře a s další-
|
|---|
| [37] |
mi pamětmi o pražských událostech z dvacátých let 16. století vyšel roku 1907,
|
|---|
