1092

ÚVODNÍ SLOVO

Jsou úkoly a povinnosti, které nepřestávají být závazkem i výzvou. Staré kroniky opisovali pro svou potřebu i potěchu již středověcí vzdělanci. Vynález knih- tisku rozmnožil počet čtenářů se zájmem o minulé dění. Jednotlivé kroniky tak přežily dobu svého vzniku, některé z nich se dočkaly více vydání. Teprve však učený piarista Gelasius Dobner po prvé na české půdě uskutečnil záměr souborné edice vyprávěcích pramenů domácího původu. Monumenta historica Bohemiae nusguam antehac edita, která Dobner vydal v šesti svazcích v letech 1764 až 1785, byla ještě snůškou pramenů různé povahy, včetně listin. Jakkoli šlo o dílo na svou dobu chvá- lyhodné, neobešlo se bez řady chyb. Proto také zanedlouho na to František Martin Pelc a Josef Dobrovský začali vydávat novou řadu, určenou již výhradně vyprávěcím pramenům. Jejich Scriptores rerum bohemicarum byly sice krokem vpřed, předčasně však skončily druhým svazkem roku 1784.

Téměř jedno století trvalo, než si potřeby pokročilého historického bádání vynutily vznik další ediční řady. Mezitím již nároky na obdobné edice vzrostly nejen v Německu a Rakousku, ale i v jiných okolních zemích. Jako dluh národně probu- dilého českého dějepisectví vnímal tento úkol zejména František Palacký, který sám řadu významných pramenů vydal a který v Archivu českém položil základy neoby- čejně cenné sbírky pramenů nejrůznější povahy. Uskutečnit dávný záměr se Palac- kému podařilo až na sklonku života, kdy při příležitosti jeho sedmdesátin byla z výnosu celonárodní sbírky zřízena nadace nesoucí jeho jméno. Její výnos Palacký v květnu 1869 z větší části určil "k vydávání kritickému nejstarších pramenů děje- pisu českého". Program nové sbírky s názvem Prameny dějiny českých - Fontes rerum bohemicarum Palacký vypracoval spolu s Josefem Emlerem, jenž se stal nejen jejím prvním redaktorem, ale i nad jiné výkonným editorem.

První díl s legendami o českých světcích vyšel po sešitech v letech 1871-1873, po dvou letech (1875) byl dotištěn druhý svazek obsahující Kosmovu Českou kroni- ku a její pokračovatele. Po smrti F. Palackého převzal vědecký dohled nad Prameny dějin českých výbor Historického spolku, který upustil od českých překladů latinských kronik. Souběžná příprava dalších dvou svazků postupovala rychle kupředu. Třetí svazek z období Karla IV. byl dokončen v druhé polovině roku 1882, poslední sešit čtvrtého svazku s kronikami Petra Žitavského, Františka Pražského a Beneše Krabice z Weitmile vyšel o dva roky později. Pátý díl s kronikami Přibíka řeč. Pulkava z Radenína, Vavřince z Březové a Bartoška z Drahonic nese datum vydání 1893. Po slibném začátku se dostavily svízele. Z řady připravovaných edic jen dvě rozmnožily dosavadní soubor. Šestý svazek s Kronikou Bartoše Písaře a s další- mi pamětmi o pražských událostech z dvacátých let 16. století vyšel roku 1907,