EN | ES |

Facsimile Lines

1092


< Page >

[1]
i CHRONICA FRANCISCI P RAGENSIS - /ntroductio

[2]

[3]
predicacionis suo capellano et penitenciario Francisco, quondam rectori scole in. Wissegrado,
[4]
qui ob reverenciam et mandatum ipsius scripsit hanc secundam partem. cronice. Pragensis.
[5]
Zádné jiné doklady o této jeho činnosti nemáme. Později se opět nazývá jen
[6]
penitenciářem ale tentokrát arcibiskupovym!. Nemáme ani žádný doklad o tom, že
[7]
by byl František Pražský kanovníkem nebo proboštem pražským, případně
[8]
generálním vikářem pražského biskupa, se takové spekulace v historické
[9]
literatuře objevují*. Mezi kanovníky pražskými se jméno František objevuje po-
[10]
měrně vzácně. Podlaha? zaznamenává z doby Karlovy pouze jednoho Františka,
[11]
který byl v l. 1363-1370 děkanem pražského kostela - velmi pravděpodobně to však
[12]
není náš František, který byl v této době již asi mrtev - i když rok 1362, který jako
[13]
úmrtní udává Crugerius, není jinak doložen. V Tomkově Déjepisu Prahy* je k roku
[14]
1343 uveden František Wylandův (v. níže), jiný označený jako děkan Boleslavský je
[15]
ve funkci probošta kolegiátního kostela Všech svatých k r. 1355, a konečně je tu
[16]
zaznamenán František letopisec - s údaji převzatými z kroniky. Ve vatikánských
[17]
registrech z doby papeže Jana XXII. se objevuje v souvislosti s českými zeměmi
[18]
jméno František jen jednou: 21. února 1331 je v Avignonu dána listina, kterou se
[19]
Francisco Ottonis de Praga, který již drží kanovnickou prebendu v kostele sv. Jiljí,
[20]
vyhrazuje kanonikát vyšehradského kostela. Také registra Klimenta VI. zmiňují
[21]
jméno František jen jednou* František Wygandův (nebo Wylandův, jak ho jmenuje
[22]
Tomek v cit. díle) z Prahy na prosbu polského krále Kazimíra získává r. 1343
[23]
papežskou provizí kanonikát v Praze. Všechno jsou to zmínky více než skrovné,
[24]
z nichž nelze přesvědčivě vyvozovat souvislost s biskupovým penitenciářem a které
[25]
neumožňují identifikovat autora kroniky. Sotva můžeme také přijmout hypotézu F.
[26]
M. Bartoše, který uvažuje o tom, že František Pražský je totožný s tzv. Dalimilem:
[27]
odmítá obecně uznávaný názor, že Dalimil byl v době, kdy psal svou kroniku (t.j.
[28]
kolem r. 1314) již značně stár a připisuje mu autorství některých dalších skladeb,
[29]
hlavně německého překladu rýmované kroniky a dodatku, který dovádí německou
[30]
verzi do r. 1342. Na základě toho tvrdí, že Dalimil může být totožný s Františkem
[31]
Pražským, hledá možné styčné body v jejich životní dráze a dokládá svou hypotézu
[32]
výrazně českým smýšlením obou kronikářů i některými dalšími shodami v obou
[33]
kronikách. Počínání Dalimilovo by v tom případě bylo dosti zvláštní: nejprve česky
[34]
sepíše rýmovanou, zaujatě vlasteneckou kroniku, pak ji převádí do němčiny a píše
[35]
německy její pokračování a kolem roku 1340 vytvoří další, tentokrát latinskou
[36]
a prozaickou kroniku zahrnující zhruba stejné období. Bartoš to připisuje změně

[37]

[38]
| Třetí kniha, kap. XXX, p. 211 - pouze v rukopise H.

[39]
? F. Palacky, Würdigung, s. 189, J. Emler, FRB IV, s. XVIII), J. Spěváček, Karel IV., s. 386.
[40]
3 Ant. Podlaha, Series, s. 41, č. 346

[41]
^ V. V. Tomek, Déjepis Prahy, t. V, s. 192

[42]
S Podle zjištění prof. Z. Hledíkové, jíž děkuji za laskavě poskytnuté informace.

[43]
6 Monumenta Bohemiae Vaticana I, s. 146

[44]
7 F.M.Bartoš, Nová recense, s. 92-100

[45]
VII


Text viewFacsimile