| [1] |
i CHRONICA FRANCISCI P RAGENSIS - /ntroductio
|
|---|
| [2] |
|
|---|
| [3] |
predicacionis suo capellano et penitenciario Francisco, quondam rectori scole in. Wissegrado,
|
|---|
| [4] |
qui ob reverenciam et mandatum ipsius scripsit hanc secundam partem. cronice. Pragensis.
|
|---|
| [5] |
Zádné jiné doklady o této jeho činnosti nemáme. Později se opět nazývá jen
|
|---|
| [6] |
penitenciářem ale tentokrát arcibiskupovym!. Nemáme ani žádný doklad o tom, že
|
|---|
| [7] |
by byl František Pražský kanovníkem nebo proboštem pražským, případně
|
|---|
| [8] |
generálním vikářem pražského biskupa, ač se takové spekulace v historické
|
|---|
| [9] |
literatuře objevují*. Mezi kanovníky pražskými se jméno František objevuje po-
|
|---|
| [10] |
měrně vzácně. Podlaha? zaznamenává z doby Karlovy pouze jednoho Františka,
|
|---|
| [11] |
který byl v l. 1363-1370 děkanem pražského kostela - velmi pravděpodobně to však
|
|---|
| [12] |
není náš František, který byl v této době již asi mrtev - i když rok 1362, který jako
|
|---|
| [13] |
úmrtní udává Crugerius, není jinak doložen. V Tomkově Déjepisu Prahy* je k roku
|
|---|
| [14] |
1343 uveden František Wylandův (v. níže), jiný označený jako děkan Boleslavský je
|
|---|
| [15] |
ve funkci probošta kolegiátního kostela Všech svatých k r. 1355, a konečně je tu
|
|---|
| [16] |
zaznamenán František letopisec - s údaji převzatými z kroniky. Ve vatikánských
|
|---|
| [17] |
registrech z doby papeže Jana XXII. se objevuje v souvislosti s českými zeměmi
|
|---|
| [18] |
jméno František jen jednou: 21. února 1331 je v Avignonu dána listina, kterou se
|
|---|
| [19] |
Francisco Ottonis de Praga, který již drží kanovnickou prebendu v kostele sv. Jiljí,
|
|---|
| [20] |
vyhrazuje kanonikát vyšehradského kostela. Také registra Klimenta VI. zmiňují
|
|---|
| [21] |
jméno František jen jednou* František Wygandův (nebo Wylandův, jak ho jmenuje
|
|---|
| [22] |
Tomek v cit. díle) z Prahy na prosbu polského krále Kazimíra získává r. 1343
|
|---|
| [23] |
papežskou provizí kanonikát v Praze. Všechno jsou to zmínky více než skrovné,
|
|---|
| [24] |
z nichž nelze přesvědčivě vyvozovat souvislost s biskupovým penitenciářem a které
|
|---|
| [25] |
neumožňují identifikovat autora kroniky. Sotva můžeme také přijmout hypotézu F.
|
|---|
| [26] |
M. Bartoše, který uvažuje o tom, že František Pražský je totožný s tzv. Dalimilem”:
|
|---|
| [27] |
odmítá obecně uznávaný názor, že Dalimil byl v době, kdy psal svou kroniku (t.j.
|
|---|
| [28] |
kolem r. 1314) již značně stár a připisuje mu autorství některých dalších skladeb,
|
|---|
| [29] |
hlavně německého překladu rýmované kroniky a dodatku, který dovádí německou
|
|---|
| [30] |
verzi až do r. 1342. Na základě toho tvrdí, že Dalimil může být totožný s Františkem
|
|---|
| [31] |
Pražským, hledá možné styčné body v jejich životní dráze a dokládá svou hypotézu
|
|---|
| [32] |
výrazně českým smýšlením obou kronikářů i některými dalšími shodami v obou
|
|---|
| [33] |
kronikách. Počínání Dalimilovo by v tom případě bylo dosti zvláštní: nejprve česky
|
|---|
| [34] |
sepíše rýmovanou, zaujatě vlasteneckou kroniku, pak ji převádí do němčiny a píše
|
|---|
| [35] |
německy její pokračování a kolem roku 1340 vytvoří další, tentokrát latinskou
|
|---|
| [36] |
a prozaickou kroniku zahrnující zhruba stejné období. Bartoš to připisuje změně
|
|---|
| [37] |
|
|---|
| [38] |
| Třetí kniha, kap. XXX, p. 211 - pouze v rukopise H.
|
|---|
| [39] |
? F. Palacky, Würdigung, s. 189, J. Emler, FRB IV, s. XVIII), J. Spěváček, Karel IV., s. 386.
|
|---|
| [40] |
3 Ant. Podlaha, Series, s. 41, č. 346
|
|---|
| [41] |
^ V. V. Tomek, Déjepis Prahy, t. V, s. 192
|
|---|
| [42] |
S Podle zjištění prof. Z. Hledíkové, jíž děkuji za laskavě poskytnuté informace.
|
|---|
| [43] |
6 Monumenta Bohemiae Vaticana I, s. 146
|
|---|
| [44] |
7 F.M.Bartoš, Nová recense, s. 92-100
|
|---|
| [45] |
VII
|
|---|
