[1] |
|
---|
[2] |
Co se učení dotýče, že ačby rozdíl nějaký v učení na-
|
---|
[3] |
šem a jejich nalezen býti mohl, ten že nejvíce se vidí při ar-
|
---|
[4] |
tikuli o ospravedlnění při svátostech, o nichž oni vysoce mluví,
|
---|
[5] |
o kázni neplně, a zlého životem kněžstva i lidu vymlouvání
|
---|
[6] |
a rozpasování, a smíšení se s moci světa, i ji mista od nich
|
---|
[7] |
dávání v zprávě církve a v jmění zboží proti artikuli starých
|
---|
[8] |
Cechů, že kněží nemají světsky panovati.
|
---|
[9] |
A protož co se confessí Augustanské dotýče, bude-li nám
|
---|
[10] |
podána, soudili sme, poněvadž artikule mnohé křesťanské či-
|
---|
[11] |
stého evangelium v sobě má, a otcové naši s Luterem se po-
|
---|
[12] |
snesli v Witemberce a v Prusích po druhé, a nyní páni v sup-
|
---|
[13] |
plikací jí svědectví vysoké dali atd., abychom my také ji ne-
|
---|
[14] |
zamitali, ani pobihali, ani ovsem nafikali a tupili, jakoż i
|
---|
[15] |
v Prusích přirčeno, že proti ní kázati nebudou. Ale při tom
|
---|
[16] |
abychom vždy se volali k naší, již dvěma císařům a třetímu
|
---|
[17] |
králi Polskému podané, od Lutera a Witemberských prvé při-
|
---|
[18] |
jaté, a při ní zachování býti žádali, zvláště strany těch kusů,
|
---|
[19] |
při nichž jsou sami vůdce evangelíků první svou nedošlost
|
---|
[20] |
seznávali a opravy žádali, totiž strany řádu a kázně. Rád se
|
---|
[21] |
míní jednota lidu a zprávců, zřízení služebníků, a plné poslu-
|
---|
[22] |
šenství a jednomyslnost; kázeň trestání skutečné bludných smy-
|
---|
[23] |
slů i životů při kněžích i lidu.
|
---|
[24] |
Za tím odpověď usouzena urozenému pánu panu Jindři-
|
---|
[25] |
chovi Kurcpachovi atd. a na Ronově, kterýž na Bratří starší
|
---|
[26] |
podal, nebylo-liby to dobré, aby své žáky na svěcení do Wi-
|
---|
[27] |
temberka odsilali (ačkoli on nepochybuje o kněžství bratrském),
|
---|
[28] |
proto aby opatření sami lepší a k lidu přístup volnější míti mohli.
|
---|
[29] |
Tu nejprv rozjímáno o kněžství naše, jak někteří nás do
|
---|
[30] |
konce odsuzují; jiní ač propůjčují, ale z oddělení tuze viní
|
---|
[31] |
a z strannosti i z sektářství i s lidem naším. A však my
|
---|
[32] |
v tom se ustavovati a styrzovati máme, kněžství Kristova zří-
|
---|
[33] |
zeně jsme došli řádem Kristovým i služebným lidským.
|
---|
[34] |
Druhé. A k tomu se strojiti, abychom bude-li nám řádné
|
---|
[35] |
slyšení dáno, jakož z učení tak i z kněžství počet řádný vydali.
|
---|
[36] |
Třetí. Jinam také na řízení a svěcení neodsílati; neb by
|
---|
[37] |
to bylo činiti na potupu jmena a pravdy Kristovy mezi námi,
|
---|
[38] |
na odsouzení předků a otců našich, jakoby kněžství neměli,
|
---|
[39] |
na roztrhání a jiným v moc podmanění Jednoty.
|
---|
[40] |
A protož pánu bez rozkládání těch věcí odpověď prostá
|
---|
[41] |
dána býti má, jako: nejprv poděkování z lásky a přízně, a
|
---|
[42] |
že starší o to pečují hotovi jsouce, aby jakož z učení tak i
|
---|
[43] |
z kněžství počet vydali a přijati v obojím byli. A tak dálšímu
|
---|
[44] |
času to poroučejí, jaké jim Pán Bůh příčiny dá, tak hotovi
|
---|
[45] |
jsouce Jednoty a lásky se všemi pravými evangelíky následo-
|
---|
[46] |
vati a s nimi o to srozuméni miti.
|
---|