Facsimile Lines

1081

Page

[1]	190
[2]	chové odpuštění byli od služebníků, že mu se odpouštějí, ne-
[3]	oznámil jak, an privatim an publice. Také že to Bratří mají
[4]	zkušené, že se tím publicum ministerium nic nelehčí.
[5]	Oni pak k tomu čtvrtému paragrafu říkali, že Kristus
[6]	Pán v ten čas, když řekl: odpouštějí se tobě hříchové tvoji,
[7]	neužíval oufadu sluZebnického, neZ tak toliko ho poté&oval.
[8]	A tak že může každý křesfan učiniti, potěšuje blížního svého
[9]	připomenouti mu hříchů odpuštění.
[10]	Futilis sane et inepta fuit cavillatio. Odpovídáno jemu
[11]	na to nemálo a to ukazováno, že i Kristus Pán, i každý slouha
[12]	církve vždycky má moc hříchy odpouštěti, buď v kostele, neb
[13]	jinde; a tu Kristus Pán že vlastně hříchy odpouštěl. Sic tak
[14]	smysliti, jak oni pravi, Że by bylo hráti s písmy svatými. A tu
[15]	jim také ukazováno, kteraké toho veliké a znamenité potřeby
[16]	bývají při některých, aby zvláštně byli zpravovánií i rozhřešo-
[17]	váni v svých mnohých spletcích atd., což jest u nás již zku-
[18]	šené. JI takž něco tím poobraženi jsouce podali toho, Ze by
[19]	již proti tomu nebyli, aby byla ta privata absolutio, však to-
[20]	liko in tali casu, kdyby kdo pro své výstupky byl vyloučen
[21]	zvláště, že by také zvláštně rozvázán býti mohl. Na to jim
[22]	odpovédino ; Ze se toho nepřijímá, bezpotřebná jest to vyminka,
[23]	poněvadž to písmy se nezapovidá; také Ze se nesluší těmi
[24]	svazovati. Neb i ten, jemuž Kristus Pán byl hříchy samému
[25]	toliko tu odpustil, nebyl od Pána prvé nikdy vylučován. A tak
[26]	jejich té myšlénce není povoleno, sed repudiata sunt omnia,
[27]	cožkoli o tom od nich na odpor naší confessí bylo předkládáno.
[28]	Třetí věc. Z artikule šestého dostatečně cele a doko-
[29]	nale více předložili, kterakby se jim vidělo, že žádný cele do-
[30]	statečné a dokonalé víry míti nemůže zde v tomto životě.
[31]	Na to odpověď dána, že Bratří nemíní na tu víru, kte-
[32]	rážby cele dokonalá byla beze všeho nedostatku, alebrž tu
[33]	celost míní v tom, aby žádného artikule, kterýž věřen býti
[34]	má, nevymítal člověk (jako činí kacíři), ale všemu cele věřil,
[35]	což véfeno byti má. Pfijali to a zapsali sobě, jakož sic be-
[36]	dlivy čtenář et a cavillationibus alienus snadně sám tomu z slov
[37]	confessí v tom artikuli položených maxime ex ipso orationis
[38]	contextu porozuméti mohl. Ale v&eteóná ac praesumtuosa cu-
[39]	riositas lecos najde.
[40]	Ctvrtá věc předložena od nich z artikule též šestého, de
[41]	ipsa exclusiva sola fides justificat. Tu cos chtěli rozdělovati
[42]	inter idem infusam et formatam atd. a připletli k tomu dítky,
[43]	kterak by ony spaseny býti mohly; poněvadž víry nabýti
[44]	z služby slova Páně nemohou.
[45]	Ta vojna hned shořela, když jim bylo povědíno, nos non
[46]	propter fidei dignitatem justificari, sed propter hoc, guod fides

Text view • Facsimile