190
chové odpuštění byli od služebníků, že mu se odpouštějí, ne-
oznámil jak, an privatim an publice. Také že to Bratří mají
zkušené, že se tím publicum ministerium nic nelehčí.
Oni pak k tomu čtvrtému paragrafu říkali, že Kristus
Pán v ten čas, když řekl: odpouštějí se tobě hříchové tvoji,
neužíval oufadu sluZebnického, neZ tak toliko ho poté&oval.
A tak že může každý křesfan učiniti, potěšuje blížního svého
připomenouti mu hříchů odpuštění.
Futilis sane et inepta fuit cavillatio. Odpovídáno jemu
na to nemálo a to ukazováno, že i Kristus Pán, i každý slouha
církve vždycky má moc hříchy odpouštěti, buď v kostele, neb
jinde; a tu Kristus Pán že vlastně hříchy odpouštěl. Sic tak
smysliti, jak oni pravi, Że by bylo hráti s písmy svatými. A tu
jim také ukazováno, kteraké toho veliké a znamenité potřeby
bývají při některých, aby zvláštně byli zpravovánií i rozhřešo-
váni v svých mnohých spletcích atd., což jest u nás již zku-
šené. JI takž něco tím poobraženi jsouce podali toho, Ze by
již proti tomu nebyli, aby byla ta privata absolutio, však to-
liko in tali casu, kdyby kdo pro své výstupky byl vyloučen
zvláště, že by také zvláštně rozvázán býti mohl. Na to jim
odpovédino ; Ze se toho nepřijímá, bezpotřebná jest to vyminka,
poněvadž to písmy se nezapovidá; také Ze se nesluší těmi
svazovati. Neb i ten, jemuž Kristus Pán byl hříchy samému
toliko tu odpustil, nebyl od Pána prvé nikdy vylučován. A tak
jejich té myšlénce není povoleno, sed repudiata sunt omnia,
cožkoli o tom od nich na odpor naší confessí bylo předkládáno.
Třetí věc. Z artikule šestého dostatečně cele a doko-
nale více předložili, kterakby se jim vidělo, že žádný cele do-
statečné a dokonalé víry míti nemůže zde v tomto životě.
Na to odpověď dána, že Bratří nemíní na tu víru, kte-
rážby cele dokonalá byla beze všeho nedostatku, alebrž tu
celost míní v tom, aby žádného artikule, kterýž věřen býti
má, nevymítal člověk (jako činí kacíři), ale všemu cele věřil,
což véfeno byti má. Pfijali to a zapsali sobě, jakož sic be-
dlivy čtenář et a cavillationibus alienus snadně sám tomu z slov
confessí v tom artikuli položených maxime ex ipso orationis
contextu porozuméti mohl. Ale v&eteóná ac praesumtuosa cu-
riositas lecos najde.
Ctvrtá věc předložena od nich z artikule též šestého, de
ipsa exclusiva sola fides justificat. Tu cos chtěli rozdělovati
inter idem infusam et formatam atd. a připletli k tomu dítky,
kterak by ony spaseny býti mohly; poněvadž víry nabýti
z služby slova Páně nemohou.
Ta vojna hned shořela, když jim bylo povědíno, nos non
propter fidei dignitatem justificari, sed propter hoc, guod fides
