| [1] |
|
|---|
| [2] |
vinný; a opět Komuž z počátku dědictví chvátá, nejposléz bez
|
|---|
| [3] |
požehnání bude; a opět: Co prospěšno člověku, by vešken
|
|---|
| [4] |
svět získal a své duši škodu učinil; a opět: Stanou sprave-
|
|---|
| [5] |
dliví ve vší ustavičnosti proti těm, jenž je nuzili a úsilé jich
|
|---|
| [6] |
brali a t. d. Casto takovým napomáhá památka smrti a soudu
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Neiadajicim cizího ani svého neudélujicim.
|
|---|
| [9] |
Učeni mají býti příkladem, že země, z nížto vzati jsou,
|
|---|
| [10] |
všem obecně plodí. A tak nadarmo se nevinní domnívají, jenž
|
|---|
| [11] |
obecné dobré, kteréž mají od Boha, sami sobě je osobují a ji-
|
|---|
| [12] |
ným nerozdávají. A ti zle požívají i obecných věcí Bohem
|
|---|
| [13] |
přisluhovaných, v světě i v církvi, v duchovních i v časných
|
|---|
| [14] |
věcech, kteréž se rozdělují. Protož ti spravedliví nejsou, ani
|
|---|
| [15] |
spravedlnost jich zůstává. Neb dí David: Rozdělil a dal chu-
|
|---|
| [16] |
dým a spravedlnost jeho zůstává na věky. A tak, což Pán
|
|---|
| [17] |
z svého dáti přikázal, spravedlností nazval, aby obecně činěna
|
|---|
| [18] |
byla. A k tomu Šalomoun dí: Kdož spravedlivý jest, udílí a
|
|---|
| [19] |
nepřestává; aleti jenž mají z čeho a mohou, a neudílejí, právě
|
|---|
| [20] |
onomu fikovi neplodnému přirovnání jsou, jenž zaměstknává
|
|---|
| [21] |
jinému, jenžby užitek nesl tu. Ti ku příkladu mají bohatce
|
|---|
| [22] |
v pekle, jenž milosti žádaje pro svou ukrutnost milosti zba-
|
|---|
| [23] |
ven, a že v slušném nezřízeně se měl. A skoupi udeni byti
|
|---|
| [24] |
mají, že tu křivdu první Bohu činí, že z jeho darův jemu
|
|---|
| [25] |
|
|---|
| [26] |
Ti jenž svého udělujíce, cizí: berou.
|
|---|
| [27] |
A ti učeni býti mají, aby dobrodinci vidíni byti neZá-
|
|---|
| [28] |
dali; neb ti své věci nerozšatně rozdávajíce přicházejí k ža-
|
|---|
| [29] |
losti, k lítosti a k reptání, a nouzí jsouce tištění přistupují
|
|---|
| [30] |
k lakomství, a z toho se hříchové mnozí plodí.
|
|---|
| [31] |
A ti učeni býti mají, aby nejprv se rozumně držeti uměli,
|
|---|
| [32] |
a potom aby cizího nežádali, a aby, což mají dávati, rozšafně
|
|---|
| [33] |
dávali, a toho rozdávání aby loupežem potomním nekazili.
|
|---|
| [34] |
Neb proti tomu mluví Bůh řka: Já Pán miluje soud, y nená-
|
|---|
| [35] |
visti maje loupež v oběti. A opót: Obśti nemilostivych ohavne,
|
|---|
| [36] |
kteréž občtují z hříchův. Neb často se potřebným odjímá, což
|
|---|
| [37] |
se Bohu dává. A to Bůh v mrzkosti maje dí: Kdož obětuje
|
|---|
| [38] |
oběť z statku chudého, jako ten kdož obětuje syna před tváří
|
|---|
| [39] |
jeho; neb co ukrutnějšího můž býti, nežli smrt syna před
|
|---|
| [40] |
obličejem otce. A ti často, což dávají, váží, a což vyderou,
|
|---|
| [41] |
nechti včdčti.
|
|---|
