123
vinný; a opět Komuž z počátku dědictví chvátá, nejposléz bez
požehnání bude; a opět: Co prospěšno člověku, by vešken
svět získal a své duši škodu učinil; a opět: Stanou sprave-
dliví ve vší ustavičnosti proti těm, jenž je nuzili a úsilé jich
brali a t. d. Casto takovým napomáhá památka smrti a soudu
budoucího.
Neiadajicim cizího ani svého neudélujicim.
Učeni mají býti příkladem, že země, z nížto vzati jsou,
všem obecně plodí. A tak nadarmo se nevinní domnívají, jenž
obecné dobré, kteréž mají od Boha, sami sobě je osobují a ji-
ným nerozdávají. A ti zle požívají i obecných věcí Bohem
přisluhovaných, v světě i v církvi, v duchovních i v časných
věcech, kteréž se rozdělují. Protož ti spravedliví nejsou, ani
spravedlnost jich zůstává. Neb dí David: Rozdělil a dal chu-
dým a spravedlnost jeho zůstává na věky. A tak, což Pán
z svého dáti přikázal, spravedlností nazval, aby obecně činěna
byla. A k tomu Šalomoun dí: Kdož spravedlivý jest, udílí a
nepřestává; aleti jenž mají z čeho a mohou, a neudílejí, právě
onomu fikovi neplodnému přirovnání jsou, jenž zaměstknává
jinému, jenžby užitek nesl tu. Ti ku příkladu mají bohatce
v pekle, jenž milosti žádaje pro svou ukrutnost milosti zba-
ven, a že v slušném nezřízeně se měl. A skoupi udeni byti
mají, že tu křivdu první Bohu činí, že z jeho darův jemu
neobětují.
Ti jenž svého udělujíce, cizí: berou.
A ti učeni býti mají, aby dobrodinci vidíni byti neZá-
dali; neb ti své věci nerozšatně rozdávajíce přicházejí k ža-
losti, k lítosti a k reptání, a nouzí jsouce tištění přistupují
k lakomství, a z toho se hříchové mnozí plodí.
A ti učeni býti mají, aby nejprv se rozumně držeti uměli,
a potom aby cizího nežádali, a aby, což mají dávati, rozšafně
dávali, a toho rozdávání aby loupežem potomním nekazili.
Neb proti tomu mluví Bůh řka: Já Pán miluje soud, y nená-
visti maje loupež v oběti. A opót: Obśti nemilostivych ohavne,
kteréž občtují z hříchův. Neb často se potřebným odjímá, což
se Bohu dává. A to Bůh v mrzkosti maje dí: Kdož obětuje
oběť z statku chudého, jako ten kdož obětuje syna před tváří
jeho; neb co ukrutnějšího můž býti, nežli smrt syna před
obličejem otce. A ti často, což dávají, váží, a což vyderou,
nechti včdčti.
