[1] |
|
---|
[2] |
aby znali, že jsou Boží služebníci a že Pánu počet mají vy-
|
---|
[3] |
dati z svěření svého. Item. Věrnost, upřímost aby v práci své
|
---|
[4] |
zachovávali, lenosti, rozkoše, prázdnosti aby se varovali. Zprávu
|
---|
[5] |
pak jim dává svatý Pavel k Timoteovi a Titovi, že jim to
|
---|
[6] |
přisluší: život ctný, smysl zdravý, učení věrné, práce skutečná
|
---|
[7] |
v službě i v zprávě a zmaření sebe, způsob služebníka a ča-
|
---|
[8] |
sté vydávání sebe jako slouhy Boží ve mnohé trpělivosti v zá-
|
---|
[9] |
|
---|
[10] |
Item. Pokládání duše své za věrné. Item. Dověrnost k Bohu,
|
---|
[11] |
milost k spasení lidskému, srdce nelakomé, chudoba ducha a
|
---|
[12] |
t. d., milování Krista nad jiné, nabývání umění Božího pro
|
---|
[13] |
službu lidu, doufání v něho, časté modlení za posluchače i za sebe.
|
---|
[14] |
Z sněmu starého zpráva učitelům a pastýřům i pomocniküm.
|
---|
[15] |
Učitelé a pastýři i jiní pomocníci čím mají napomáhati
|
---|
[16] |
lidu k dověrnosti, a ji v nich utyrzovati? Zdá se, že podle
|
---|
[17] |
řeči svatého Pavla nejpryv příkladem dobrým, jakož dí k Ti-
|
---|
[18] |
tovi: Ve všech věcech vydej se samého na příklad dobrých
|
---|
[19] |
skutkův v naučení, v celosti, v vážnosti, slovo zdravé bez
|
---|
[20] |
úhony, aby ten, jenž z protivné strany jest, styděl se, nic zlého
|
---|
[21] |
|
---|
[22] |
Protož krátce předložený, zachovávaje se v podstatných
|
---|
[23] |
věcech víry, lásky a naděje, aby nad sebou bděl a hleděl se
|
---|
[24] |
zachovávati příkladně ve všech věcech před těmi, kteréž učí,
|
---|
[25] |
maje na péči, aby jednomyslné s jinými učení vynášel, a při
|
---|
[26] |
tom jeden druhého ochraňoval, varuje se toho, aby z lehkých
|
---|
[27] |
prfičin jeden druhého nepohanival a se samého před jiné ne-
|
---|
[28] |
stavěl, ale v nízkosti a v pokoře hleděl se zachovávati. A jest-
|
---|
[29] |
ližeby v čem vyvinul slovem nebo skutkem a v tom se sám
|
---|
[30] |
postihl, aby tímto řádem zase napomohl a posloužil k dověr-
|
---|
[31] |
nosti Jednoty, dada se vinen před tím, před kýmž nedostatek
|
---|
[32] |
ukázal. Pakliby byla jeho vina ukazována od jiných, aby se
|
---|
[33] |
pred nimi neb jinde nevymlouval, ale v pokofe züstal. Pakliby
|
---|
[34] |
viny nebylo při učiteli; z nížby narčen byl, vždy má onoho
|
---|
[35] |
vésti, komuZ má poslouZiti, a časem svým pfivésti jeho k sro-
|
---|
[36] |
zumění sebe, aby seznáno bylo, že v trpělivosti nese protiven-
|
---|
[37] |
ství, hledaje v tom jeho napravení. A tak podle těchto věcí
|
---|
[38] |
zachová se v celosti lásky a milosti. A také, kdož se vydá i
|
---|
[39] |
na příklad, zachová se u vážnosti, tak že skrze řeč něčí,
|
---|
[40] |
hrdou neb nemírnou žalobu nepohne se k hněvu, ani skrze řeč
|
---|
[41] |
žalostivou nepohne se k nerozumné lítosti; těmito věcmi vidí
|
---|
[42] |
se, že budou moci posloužiti k dověrnosti Jednoty.
|
---|
[43] |
Z téhož sněmu. Aby posloužení bylo v posloužení, po-
|
---|