[1] |
|
---|
[2] |
v neodvedení staršímu obdarování na duom i zbor Hranický,
|
---|
[3] |
role a luky; item kšaftu svého, inventáře věcí obecných zboru
|
---|
[4] |
i domu, i knihy o pekle, o čemž mu dostatečně od staršího
|
---|
[5] |
|
---|
[6] |
3. Ze vše o své újmě, neradě se kdež náleží, ano bez i
|
---|
[7] |
proti radě dělá, zbor v Olšovci i stavěl bez rady. V učení,
|
---|
[8] |
v řádích Jednoty nesrovnává se s jinými při křtění, při svát-
|
---|
[9] |
cích, pašijí čtení: když čtena býti má, sám přijímání mívá.
|
---|
[10] |
4. Na ty, o nichž se domnívá, že by starším o jeho ne-
|
---|
[11] |
zpuosobích něco oznámili, se zlobí, naříká, i obvláště i zjevně
|
---|
[12] |
v zboru nad nimi se vymstívá.
|
---|
[13] |
5. Duom od ¢&lovéka nějakého o své ujmě s panskou
|
---|
[14] |
mocí i vězením doháněje, když mu na prodaj nebyl, koupil a
|
---|
[15] |
mnoho tím takovým kupováním pohoršení nadělal.
|
---|
[16] |
6. Jakýsi neobyčejný list sobě a svědecství od zboru
|
---|
[17] |
jednal a zjednal, a to zpravil, aby k tomu listu pečeť na
|
---|
[18] |
rathouzi pfitisknuta byla. O jiných jeho hříších viz jinde etc.
|
---|
[19] |
Zprávu pokojnou a upřímnou dáti maje, zlostně a nevážně se
|
---|
[20] |
ku vší radě ukázal, hříchy některé maje sobě ukázané některých
|
---|
[21] |
zapíral, jiné zlehčoval, lZemi, klevetami, calumniemi nazyval,
|
---|
[22] |
jiných smíchem odbyval, tak Ze váechném i téZké i žalostné
|
---|
[23] |
bylo to jeho se zpravování a slepota nad hříchy i nestydatost
|
---|
[24] |
v odpírání zjevné pravdy. Po takové jeho nezprávě dáno mu
|
---|
[25] |
vystoupiti a rozjímáno, co sním činiti. Ukázáno, aby mu ještě
|
---|
[26] |
k známosti hříchů slouženo bylo, a bude-li předce tak neustupný
|
---|
[27] |
nalezen, aby již beze všeho se na něj a jeho zlost ohlédání
|
---|
[28] |
z rady byl vysazen; poněvadž sobě toho již dávno a nejednou
|
---|
[29] |
zasloužil, leč by se nějak zvláště byl pokazil. Po takovém
|
---|
[30] |
úsudku zavolán a otázka mu učiněna, ještě-li tak slepý jest
|
---|
[31] |
nad hříchy a u sebe spravedlivý. Tu počal trochu pokojnáji
|
---|
[32] |
se míti a v něčem se vinna dávati. Naposledy když mu vše
|
---|
[33] |
v ústa i v oči vecpáno bylo, že již neměl čím se a nemohl
|
---|
[34] |
brániti, teprva se v prosbu dal slibuje, že již skutečně napra-
|
---|
[35] |
vovati vady sobě okázané chce, aby nad ním jako nad nedo-
|
---|
[36] |
statečným litost byla pokorně žádaje. K takové jeho tužebné
|
---|
[37] |
prosbě, ještě kázeň, kteráž na nespravedlivé dojíti měla a již
|
---|
[38] |
byla po hotově, jest poodložena s velikým však osvědčením, i
|
---|
[39] |
jiným napomenutím, aby aspoň již v věku svém scházejícím
|
---|
[40] |
jináče než prvé napravoval, dověrnější i poslušnější k Jednotě
|
---|
[41] |
a řádu jejímu byl, nebyl sám svůj, ale s jinými vše dělal, a
|
---|
[42] |
tak šťastně v dodré dopracovati hleděl. Slíbil, že se tak ve
|
---|
[43] |
všem zachovati chce, z trestání poděkoval, a za pomoc žádal.
|
---|
[44] |
Při tom syna svého Václava před Bratřími postavil a jej za
|
---|
[45] |
vlastního jim a Jednotě dal. Syn také že rád poslouchati
|
---|
[46] |
chce, a s jinými v poslušenství jako syn Jednoty zuostávati
|
---|