[1] |
|
---|
[2] |
2. Poněvadž svatý Petr křtu svatému přisvědčuje spasení.
|
---|
[3] |
1. Petr 3. A svatý Pavel Tit. 3. podle milosrdenství svého
|
---|
[4] |
spasil nás skrze obmytí druhého narození. Podle čehož před-
|
---|
[5] |
kové naši to v agendě křtové také vyznali a položili, že ditky
|
---|
[6] |
nemohou spasení odsuzovány býti, ale že se ono také k nim
|
---|
[7] |
nepochybně vztahuje. Jestliže pak spasení nemohou odsuzovány
|
---|
[8] |
býti, jakž je kdo víry odsoudí?
|
---|
[9] |
3. Také apoštol svědčí, že bez víry nelze se libiti Bohu.
|
---|
[10] |
Ditky pak že se jemu líbí, zjevným příkladem Pán toho potvrdil
|
---|
[11] |
a objímal je, království jim přivlastňoval. A jakož ony obcují
|
---|
[12] |
tělu a krvi, i on přioučastnil se k nim, pro ně se narodil,
|
---|
[13] |
umřel i z mrtvých vstal, miléť jsou jemu a líbíce se víru mají.
|
---|
[14] |
4. Vyznáváme také i s předky našimi, že Pán Bůh v či-
|
---|
[15] |
nech svých a skutcích divných jest svobodný a nesvázaný,
|
---|
[16] |
aby dary své dával kdy a kterým chce, jakož rozumu došlým
|
---|
[17] |
tak i malým. Cehož i zjevní důvodové při Jakubovi a Janovi
|
---|
[18] |
Křtiteli. Onoho vyvolil v životě matky, a tento poznal spasitele
|
---|
[19] |
a plesal mu, nevida ho zrakem zevnitřním těšil se z něho. Což
|
---|
[20] |
vše nebylo bez víry toho daru zvláštního a díla Ducha svatého.
|
---|
[21] |
Jest i to pfejisté, Ze véci, kterychZ nám Bůh podává a
|
---|
[22] |
poskytá, v slovu i v svátostech béřeme a přijímáme je věrou.
|
---|
[23] |
Máht tedy dítě te bráti a přijímati, čehož mu Kristus v své
|
---|
[24] |
služebnosti podává, musíť míti ten dar, jimZ to béfe. Jinak
|
---|
[25] |
prázdné a zbavené toho, anižby křtu přijímalo než rodičové.
|
---|
[26] |
A dítky v mladosti věku pokřtěné jsúc nebraly by samy té
|
---|
[27] |
milosti a pravdy, a tak by bez ní z světa schazely. Nenit
|
---|
[28] |
tedy to na lidech víru někomu chovati, ji sobě vzíti a potom
|
---|
[29] |
mu ji dáti neb vrátiti v letech dospělých; Bůh dárce toho jest,
|
---|
[30] |
|
---|
[31] |
e ony pak té víry vyznávati nemohou, tímť to nemůže
|
---|
[32] |
kaženo býti, že daru jejího prázdny jsou. Tento smysl usou-
|
---|
[33] |
zený v jiné služebníky i v lid uvoditi máme, a i v confessí
|
---|
[34] |
latinské o tom svétle poloZiti.
|
---|
[35] |
Toto Ze se nestalo, příčiny v to hodné v kročily. Nebo když
|
---|
[36] |
confessí do Wittemberka sme s tím opravením odeslali, ti kte-
|
---|
[37] |
říž tam jsou a dobrého nám přejí, radu dali, abychom s tim
|
---|
[38] |
de materia disputabili nekvapili, že dosti jest na tom, když
|
---|
[39] |
my tomu svědectví dáváme, že dítky jsou z počtu lidu Bo-
|
---|
[40] |
žího, k nimž zaslíbení Boží také přináležejí.
|
---|
[41] |
Synod v Slavkově, téhož leta 1572 ve čtvrtek po svatém
|
---|
[42] |
|
---|
[43] |
|
---|
[44] |
O trestání vrchností, kteříž Bratřími jsou, jaká potřeba
|
---|
[45] |
zvláštní rady. Zdaž Bůh v slovu svém jinou cestu neb svo-
|
---|