238
2. Poněvadž svatý Petr křtu svatému přisvědčuje spasení.
1. Petr 3. A svatý Pavel Tit. 3. podle milosrdenství svého
spasil nás skrze obmytí druhého narození. Podle čehož před-
kové naši to v agendě křtové také vyznali a položili, že ditky
nemohou spasení odsuzovány býti, ale že se ono také k nim
nepochybně vztahuje. Jestliže pak spasení nemohou odsuzovány
býti, jakž je kdo víry odsoudí?
3. Také apoštol svědčí, že bez víry nelze se libiti Bohu.
Ditky pak že se jemu líbí, zjevným příkladem Pán toho potvrdil
a objímal je, království jim přivlastňoval. A jakož ony obcují
tělu a krvi, i on přioučastnil se k nim, pro ně se narodil,
umřel i z mrtvých vstal, miléť jsou jemu a líbíce se víru mají.
4. Vyznáváme také i s předky našimi, že Pán Bůh v či-
nech svých a skutcích divných jest svobodný a nesvázaný,
aby dary své dával kdy a kterým chce, jakož rozumu došlým
tak i malým. Cehož i zjevní důvodové při Jakubovi a Janovi
Křtiteli. Onoho vyvolil v životě matky, a tento poznal spasitele
a plesal mu, nevida ho zrakem zevnitřním těšil se z něho. Což
vše nebylo bez víry toho daru zvláštního a díla Ducha svatého.
Jest i to pfejisté, Ze véci, kterychZ nám Bůh podává a
poskytá, v slovu i v svátostech béřeme a přijímáme je věrou.
Máht tedy dítě te bráti a přijímati, čehož mu Kristus v své
služebnosti podává, musíť míti ten dar, jimZ to béfe. Jinak
prázdné a zbavené toho, anižby křtu přijímalo než rodičové.
A dítky v mladosti věku pokřtěné jsúc nebraly by samy té
milosti a pravdy, a tak by bez ní z světa schazely. Nenit
tedy to na lidech víru někomu chovati, ji sobě vzíti a potom
mu ji dáti neb vrátiti v letech dospělých; Bůh dárce toho jest,
komuž ji dá, ten ji má.
e ony pak té víry vyznávati nemohou, tímť to nemůže
kaženo býti, že daru jejího prázdny jsou. Tento smysl usou-
zený v jiné služebníky i v lid uvoditi máme, a i v confessí
latinské o tom svétle poloZiti.
Toto Ze se nestalo, příčiny v to hodné v kročily. Nebo když
confessí do Wittemberka sme s tím opravením odeslali, ti kte-
říž tam jsou a dobrého nám přejí, radu dali, abychom s tim
de materia disputabili nekvapili, že dosti jest na tom, když
my tomu svědectví dáváme, že dítky jsou z počtu lidu Bo-
žího, k nimž zaslíbení Boží také přináležejí.
Synod v Slavkově, téhož leta 1572 ve čtvrtek po svatém
Matěji apoštolu Páně.
O trestání vrchností.
O trestání vrchností, kteříž Bratřími jsou, jaká potřeba
zvláštní rady. Zdaž Bůh v slovu svém jinou cestu neb svo-
