[1] |
|
---|
[2] |
Cemuž když J. M. C. srozuměl, že Bratří s jinými v tom
|
---|
[3] |
sou se srovnali, bylo mu to divné a lecos o tom mluvil.
|
---|
[4] |
A pan kanclir nejvyšší, ten obzvláštně tuze na některé
|
---|
[5] |
pány z našich jako se domlouval, co se to děje? Proč Bratří
|
---|
[6] |
od svých věcí, stálí předešlých časů byvše při své víře, ano
|
---|
[7] |
i mnoho prvé trpčvše, tak po jednou již pustili a pouštějí *?
|
---|
[8] |
S védomostili a radou svých zprávců to činí? A proč se s nimi
|
---|
[9] |
|
---|
[10] |
Jiní pak z lidí znamenitych o to mluvili, jednali s Bra-
|
---|
[11] |
tfimi a k tomu pilné radili, abychom pfedce v jednotu s evan-
|
---|
[12] |
geliky vesli, confessí tu pfijali, avíak od kázné a řádu ne-
|
---|
[13] |
pouštěli. Za příčinami takovými očekávalo se toho, jestliže
|
---|
[14] |
pani naši, kteříž sou v Jednotě z Cech, na radu k nám pošli,
|
---|
[15] |
co by při tom činiti měli ?
|
---|
[16] |
Aby jim rada tato dána byla:
|
---|
[17] |
1. Že Bratří k tomu, což prvé předkové jejich věřili,
|
---|
[18] |
učili; vyznávali, předce se znají, při tom stojí, a s pomocí
|
---|
[19] |
Boží státi míní, a tou příčinou confessí předků svých, a tak
|
---|
[20] |
své zavrci, a něco jiného před sebe bráti a přijímati nemíní.
|
---|
[21] |
Ne pro samo to (jakož někteří to o nás na zošklivení nás do-
|
---|
[22] |
brým lidem mluví) že sou Bratří prvé svou confesssi, a ne
|
---|
[23] |
jednou vydali, králům, knížatům, ani ovšem proto, že by se
|
---|
[24] |
jim snad zdála mimo jiné všecky dostatečnější a plnější (ač-
|
---|
[25] |
koli, aby kde v českém jazyku dostatečnější byla, tak že by
|
---|
[26] |
naši převyšovati mohla, o tom ještě nevíme, ještěť sme ta-
|
---|
[27] |
kové, ano ani jiné jakékoli neviděli). A ovšem pak ne proto,
|
---|
[28] |
že jest confessí naše od některých znamenitých a velikých
|
---|
[29] |
mužů za pravou uznána a schválena (ačkoli i ty věci také
|
---|
[30] |
nejsou nic), ale však jinouť toho větší příčinu mají Bratří, totiž
|
---|
[31] |
tutu: že sou předkové naši ne to psali, jakby mělo věřeno a
|
---|
[32] |
smýšleno při spasitedlných věcech býti, neb jak o tom ti neb
|
---|
[33] |
jiní křesťané smyslí, ale psali vlastně o tom, jaké oni mají
|
---|
[34] |
učení, jaký jeho pořádek, jak a kterým způsobem, jakými 1
|
---|
[35] |
slovy v zbořích se ono předkládá. Potom 1 jak se tomu učení
|
---|
[36] |
obcuje, jaká péče o to Jest, s kterakym usilovanim a jakou
|
---|
[37] |
snaZnosti, aby skutkové a tak život posluchačů s tím učením
|
---|
[38] |
se srovnával, jaká se při tom vede kázeň, jaký jest řád mezi
|
---|
[39] |
oudy Jednoty, à kterakym zpüsobem v&ickni oudové v násle-
|
---|
[40] |
dováni Zivota Kristova se uvozuji?
|
---|
[41] |
A tak o svých vlastních věcech (ač Bratří kratičce psali)
|
---|
[42] |
a ne o jiných národů neb jednot obyčejích, vědí pak to
|
---|
[43] |
všickni vůbec, žeť nemůže všudy ve všech krajinách a náro-
|
---|
[44] |
dech jednostejný býti zborů svatých i oudů jejich způsob, jakž
|
---|
[45] |
toho i osvícený muž Luter v své předmluvě dotekl, ale musit
|
---|