Facsimile Lines

1071

Page

[1]	18
[2]	vými rýmy utvořený, zakončen celým dvojverším. ~~Velmi často~~
[3]	poslední verš tvoří krátkou závěrnou větu. ~~Tento způsob vy-~~
[4]	skýtá se v celé básni M jenom jedinékrát!~~) ve v.~~ ~~220.~~ ~~: dze~~
[5]	tambüre man dö slüc a pak ovšem na konci nemotornym: des
[6]	hât er vil grôzen vliz, jinak básník neoddechne si ani jednou, a
[7]	každý rým zahajuje novou myšlenku; princip jest zde zcela
[8]	jiný, a že to nezáleží na krátkosti básně, dokazuje S, které
[9]	jest o málo delší.
[10]	~~V obou básních, pokračuje Wiggers, užíváno enjambe-~~
[11]	mentu. ~~Enjambement, definuje Seemůller ?), jest přeříznutí taktu~~
[12]	větního koncem verše; k dokladům, které Wiggers uvedl z T
[13]	a S, dodávám tyto z K, spořádané dle Wiggersa.
[14]	~~Eva von Adáme gebar~~
[15]	zwene sune, — 115
[16]	an Abels stat si enphienc
[17]	einen sun — 152
[18]	dä von sin eltern den töt
[19]	âzen — 360
[20]	dä bi grüp er vur wär
[21]	ein grap — 524
[22]	den lesten träm
[23]	si envunden — 687
[24]	süchen giengen si hin
[25]	ein crüze — 848
[26]	daz dá kein grünez gras
[27]	nicht wüchs — 219
[28]	die Adàme in dem munde sin
[29]	stunden — 452
[30]	die nicht betrůgt und unbetrogen
[31]	wirt — 608
[32]	der vater sprach „sag im daz mich
[33]	verdrieze — 186
[34]	— einvalt
[35]	nicht ist gewesen din gotheit 32
[36]	die gertel die wir han
[37]	é genant — 521
[38]	1) Tak modifikuji dotyćny vyrok v Germanii.
[39]	~~2) Seifried Helbling str.~~ ~~LXXIV.~~