| [1] |
|
|---|
| [2] |
zdější meislersángii znali mezi strofami svymi také jeden
|
|---|
| [3] |
Mülichüv „langer tón*. Zajimavo je, Ze zachovana bisen (reie,
|
|---|
| [4] |
báseň k tanci) vyslovuje touž myšlenku, jako druhá píseň
|
|---|
| [5] |
Václava II., což může ovšem býti náhodou; přece ji otiskuji,
|
|---|
| [6] |
abych umožnil srovnání obou.
|
|---|
| [7] |
Krále Jana oslavuje německý překlad kroniky Dalimilovy!),
|
|---|
| [8] |
při kterém na žádného značnějšího básníka nelze mysliti, spíše
|
|---|
| [9] |
na kněze, který v básnictví a rýmování byl pouhým dilettantem.
|
|---|
| [10] |
Karel IV. podporoval učeného Jindřicha Můgelnského
|
|---|
| [11] |
(Heinrich von Mogelin), z jehož četných básní (básnil též
|
|---|
| [12] |
latinsky) jen málo je vytisténo?). Heinrich ještě za živobytí
|
|---|
| [13] |
Janova přišel do Prahy, dle Schrůóera byl císařským radou,
|
|---|
| [14] |
protože Karel ho nazývá v básni „Der meide eranz“ ‚min rät‘,
|
|---|
| [15] |
což ovšem může značiti spíše hodnosť okamžitou, protože
|
|---|
| [16] |
v situaci básně má básník císaři raditi. Velebí císařovu
|
|---|
| [17] |
štědrost, ale přece se nezdržel trvale v Praze, nýbrž žil u Ru-
|
|---|
| [18] |
dolfa IV., pro něhož sepsal prosaickou kroniku uherskou. To
|
|---|
| [19] |
také nesvědčí domněnce, že by byl v Praze vysokým hodno-
|
|---|
| [20] |
|
|---|
| [21] |
K jeho delším pracím patří didaktická báseň o vládě
|
|---|
| [22] |
země, jejíž úvod velebí krále a císaře jeho Karla, naznačuje
|
|---|
| [23] |
ho podle erbu lvem a orlem a připomínaje i vykládaje tři
|
|---|
| [24] |
!) Ve Fontes rerum bohem. sv. III. otiskl J. Jireček, starší
|
|---|
| [25] |
vydani jest Haukovo v Bibliothek des literarischen Vereins in
|
|---|
| [26] |
Stuttgart, č. 48. Kritické vydání neexistuje, ač o něm mluví p. Teige
|
|---|
| [27] |
v článku „Der Übersetzer des sogenannten Dalimil“, Germania 28,
|
|---|
| [28] |
412—417, k němuž dodatkem je „Zur Zeitbestimmung der gereinıten
|
|---|
| [29] |
Übersetzung des sog. Dalimil“, Germania 29, 418. K těmto článkům
|
|---|
| [30] |
vztahuje se úvaha Toischerova „Der sogenannte deutsche Dalimil“
|
|---|
| [31] |
v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Dtsch. in Böhmen 23, 277—284. Teige
|
|---|
| [32] |
poklädal krätky letopis před vlastný kronikou za druhý překlad
|
|---|
| [33] |
Dalimila, ačkoli již v Mittheilungen 14, str. 298—305 Loserth pod
|
|---|
| [34] |
tit. „Beitráge zur Kritik des gereimten deutschen Dalimil“ poukázal
|
|---|
| [35] |
na pravý poměr, že totiž tento přehled je překladem letopisů zbra-
|
|---|
| [36] |
slavských; Teige tento přehled též falešně datoval, tvrdě, že jisté
|
|---|
| [37] |
udání (bůh Zely) jest vzato z Neplacha, ale přehled je přeložen týmž
|
|---|
| [38] |
básníkem jako celá kronika, a sice za života krále Jana.
|
|---|
| [39] |
2) Schroer, Die Dichtungen Heinrichs von Miigeln nach den
|
|---|
| [40] |
Handschriften besprochen, v S. B. der k. Akad. 55, 401—519. Jeho
|
|---|
| [41] |
bàjky a písně milostné vydal W. Müller, Fabeln und Minnelieder
|
|---|
| [42] |
von H, v. M. (Góttingen 1848).
|
|---|
