45
zdější meislersángii znali mezi strofami svymi také jeden
Mülichüv „langer tón*. Zajimavo je, Ze zachovana bisen (reie,
báseň k tanci) vyslovuje touž myšlenku, jako druhá píseň
Václava II., což může ovšem býti náhodou; přece ji otiskuji,
abych umožnil srovnání obou.
Krále Jana oslavuje německý překlad kroniky Dalimilovy!),
při kterém na žádného značnějšího básníka nelze mysliti, spíše
na kněze, který v básnictví a rýmování byl pouhým dilettantem.
Karel IV. podporoval učeného Jindřicha Můgelnského
(Heinrich von Mogelin), z jehož četných básní (básnil též
latinsky) jen málo je vytisténo?). Heinrich ještě za živobytí
Janova přišel do Prahy, dle Schrůóera byl císařským radou,
protože Karel ho nazývá v básni „Der meide eranz“ ‚min rät‘,
což ovšem může značiti spíše hodnosť okamžitou, protože
v situaci básně má básník císaři raditi. Velebí císařovu
štědrost, ale přece se nezdržel trvale v Praze, nýbrž žil u Ru-
dolfa IV., pro něhož sepsal prosaickou kroniku uherskou. To
také nesvědčí domněnce, že by byl v Praze vysokým hodno-
stářem.
K jeho delším pracím patří didaktická báseň o vládě
země, jejíž úvod velebí krále a císaře jeho Karla, naznačuje
ho podle erbu lvem a orlem a připomínaje i vykládaje tři
!) Ve Fontes rerum bohem. sv. III. otiskl J. Jireček, starší
vydani jest Haukovo v Bibliothek des literarischen Vereins in
Stuttgart, č. 48. Kritické vydání neexistuje, ač o něm mluví p. Teige
v článku „Der Übersetzer des sogenannten Dalimil“, Germania 28,
412—417, k němuž dodatkem je „Zur Zeitbestimmung der gereinıten
Übersetzung des sog. Dalimil“, Germania 29, 418. K těmto článkům
vztahuje se úvaha Toischerova „Der sogenannte deutsche Dalimil“
v Mitth. d. Ver. f. Gesch. d. Dtsch. in Böhmen 23, 277—284. Teige
poklädal krätky letopis před vlastný kronikou za druhý překlad
Dalimila, ačkoli již v Mittheilungen 14, str. 298—305 Loserth pod
tit. „Beitráge zur Kritik des gereimten deutschen Dalimil“ poukázal
na pravý poměr, že totiž tento přehled je překladem letopisů zbra-
slavských; Teige tento přehled též falešně datoval, tvrdě, že jisté
udání (bůh Zely) jest vzato z Neplacha, ale přehled je přeložen týmž
básníkem jako celá kronika, a sice za života krále Jana.
2) Schroer, Die Dichtungen Heinrichs von Miigeln nach den
Handschriften besprochen, v S. B. der k. Akad. 55, 401—519. Jeho
bàjky a písně milostné vydal W. Müller, Fabeln und Minnelieder
von H, v. M. (Góttingen 1848).
