| [1] |
|
|---|
| [2] |
obdržel rozkoší, nic není proti tomu, — tak mne oblažila
|
|---|
| [3] |
tato útěcha; ó radostná hodino! Žádná mysl nepromyslí a ne-
|
|---|
| [4] |
poví, co štěstí jeji přízeň mi dopřála, avšak bolest radosť zapu-
|
|---|
| [5] |
dila, bolesť se těšila, radosť si stěžovala.
|
|---|
| [6] |
Láska mne nemusí kárati, že se chlubím: neb ačkoli jsem
|
|---|
| [7] |
objal zcela její krásné, útlé, sladké, půvabné a líbezné tělo, nikdy
|
|---|
| [8] |
má vůle neodvážila se ničeho proti její cti. Jen do srdce mého
|
|---|
| [9] |
vnikla k velké radosti mé líbezná žena. Ta mia vile bolela
|
|---|
| [10] |
mou mysl a mé srdce, rozhněvala mé tělo, ale tato nekonečná
|
|---|
| [11] |
radost a důstojnost její ctnosti učinily bolesti konec.
|
|---|
| [12] |
Blaze tomu, kdo tak svou paní miluje, jako já cudnou
|
|---|
| [13] |
a pěknou ženu ... 7d neutrhl riżi, ać była v moci mé; ona
|
|---|
| [14] |
vládne v mém srdei, jako vládla vždy; — když si představuju
|
|---|
| [15] |
její chování, tu mysl moje je tak plna rozkoší, že milou radostí
|
|---|
| [16] |
nemohu vyslovili; co mne utěšeně blaží a štěstí vzbuzuje.
|
|---|
| [17] |
Nikdo k takové ZZs/o7nostr nebyl povznesen, jak jà, kdyz radost
|
|---|
| [18] |
mne vzala v ochranu svou“.
|
|---|
| [19] |
Druhá báseň Václavova jest zpěv o radosli zimy a o před-
|
|---|
| [20] |
nosti krásných žen před krásami přírody, jak i Walther von
|
|---|
| [21] |
der Vogelweide pěl, a končí novým velebením milenky ba při-
|
|---|
| [22] |
znává se, Ze by mohl, opojen vnadami jeji, pozbyti hodnosli,
|
|---|
| [23] |
kterou se chlubil v dřívější písni.
|
|---|
| [24] |
7 Třetí píseň jest t. zv. „alba', starý druh středověké lyriky ;
|
|---|
| [25] |
Václav nebyl tu tak hrubě realistický jako Ulrich z Liechten-
|
|---|
| [26] |
steina, který těmto básním dal výhost, protože se nehodí, aby
|
|---|
| [27] |
strážce na hradě — ehlap — byl důvěrníkem tajné lásky.
|
|---|
| [28] |
Václav dobře užívá strážníka jako figury poetické, ale jiným
|
|---|
| [29] |
způsobem rozšiřuje dosavádní obor písní. Kdežto dříve byl jenom
|
|---|
| [30] |
dialog mezi milenci, ke kterému, od Wolframa začínaje, při-
|
|---|
| [31] |
družil se hlas strážníka, který milence varuje, u Václava ode-
|
|---|
| [32] |
hrává se malý děj: strážník zbudil milence dříve než vlastně byl
|
|---|
| [33] |
čas, paní vstane a slíbí mu zlata a stříbra dost, načež strážník,
|
|---|
| [34] |
bezpečen tím, že bude odměněn, slíbí, že zbudí je v čas. Za-
|
|---|
| [35] |
čátek a konec básně připomínají Wolframa z Eschenbachu,
|
|---|
| [36] |
patrně vzor básníkův; zvláště začátek, slova strážníkova, že
|
|---|
| [37] |
noc sestupuje s trůnu na východě, zdá se býti napodobením
|
|---|
| [38] |
skvělého obrazu Wolframova, který vidi den, jak zalíná drápy
|
|---|
| [39] |
své do oblaků a vystupuje s velikou silou.
|
|---|
