| [1] |
obtížné, ale slova jeho v překladu Bočthiově dala podnět k horli-
|
|---|
| [2] |
vému zkoumání otázky ve věku středním, ježto základní dogmata
|
|---|
| [3] |
křesťanská nutně vyžadují určité rozřešení této otázky.
|
|---|
| [4] |
První scholastikové byli po většině mírní realisté, ježto z důvodů
|
|---|
| [5] |
dogmatickych nauka tato zdála se jim nejpřijatelnější a nejjedno-
|
|---|
| [6] |
dušší. Vlastní spor nominalismu a realismu začal ve XIV. století,
|
|---|
| [7] |
kdy vyvstala, jak praví Jan ze Salisbury, „secta nominalis“, z jejíž
|
|---|
| [8] |
prvých stoupenců se jmenuje kanovník z Compičgne Roscelin. Když
|
|---|
| [9] |
nauka jeho byla aplikována na dogma o Nejsvětější Trojici, vznikl
|
|---|
| [10] |
blud tritheismu a učení Roscelinovo na synodě v Soissonu (1092)
|
|---|
| [11] |
odsouzeno. Nominalism tím však nezanikl, nýbrž udržoval se oje-
|
|---|
| [12] |
diněle, až ve století XIV. a XV. vystoupil ve formě ještě výbojnější,
|
|---|
| [13] |
t. zv. determinismu františkánského mnicha Viléma Occama.
|
|---|
| [14] |
Occama zajímala zvláště otázka, jaký je poměr mezi znamením,
|
|---|
| [15] |
jímž vyjadřujeme množství věcí sobě podobných a mezi jednotlivými
|
|---|
| [16] |
označenými věcmi nebo jinými slovy, jaký je vztah mezi poznatky
|
|---|
| [17] |
našimi a jejich objektivní realitou. Pojmy abstraktní mimo nás, učí
|
|---|
| [18] |
Occam, nemají vůbec žádné reality. Všeobecnina je termín čiře vnitřní,
|
|---|
| [19] |
který zastupuje pouze v duchu našem řadu jednotlivých věcí. Vše-
|
|---|
| [20] |
obecnina je „terminus*, „suppositio*, „intentio“. Quodlibet univer-
|
|---|
| [21] |
sale est intentio animae, quae secundum probabilem opinionem ab
|
|---|
| [22] |
actu intelligendi non distinguitur... (Tractatus logicus, I, 15).
|
|---|
| [23] |
Occamova nauka způsobila velký rozruch ve vědeckém snažení
|
|---|
| [24] |
XIV. století, zvláště na universitě pařížské. Odtud šířil se occamism
|
|---|
| [25] |
na všechny strany. V necelých sedmi letech byla třikráte odsouzena
|
|---|
| [26] |
a zapovězena, ale přes to bujela plnou silou dále. Jan Buridan,
|
|---|
| [27] |
rektor v Paříži (1327), šířil nauku Occamovu četnými spisy, jež roz-
|
|---|
| [28] |
šířily se po všech tehdejších universitách. Také v Praze na fakultě
|
|---|
| [29] |
artistické byl nominalism ve XIV. století znám, ale nezdá se, že
|
|---|
| [30] |
by tu byl nalezl zvláště horlivých stoupenců.
|
|---|
| [31] |
V Čechách v této době (na konci XIV. století) nabyl spíše půdy
|
|---|
| [32] |
proti dosud vládnoucímu mírnému realismu realism výstřední, jehož
|
|---|
| [33] |
zakladatelem byl Vilém z Champeaux (1121). Podle spisů Abélar-
|
|---|
| [34] |
dových prý učil, že jedna a táž všeobecná podstata existuje v je-
|
|---|
| [35] |
dincích, již se liší pouze různými případky. Každý obecný pojem
|
|---|
| [36] |
podle své všeobecnosti je obsažen v každém jedinci již před jakým-
|
|---|
| [37] |
koliv poznáním, kdy na př. v každém člověku je celá lidská pod-
|
|---|
| [38] |
stata a lidé se liší jen případnými vlastnostmi. Ke konci XII. sto-
|
|---|
| [39] |
letí v Paříži šířil výstřední realism ve formě čirého pantheismu
|
|---|
| [40] |
Amalric ze Chartres (de Běnes). ldeje věcí, ježto jsou v Bohu, jsou
|
|---|
| [41] |
Bůh sám; proto je vše jediné, neboť, co jest, jest Bůh. Bůh je pod-
|
|---|
| [42] |
statou všech věcí. Podobný pantheism hlásal též David de Dinan-
|
|---|
| [43] |
154
|
|---|
