| [1] |
vrať se do Říma, naučíš se novým věcem od toho, jenž se domnívá,
|
|---|
| [2] |
že jest týmž ubohým rybářem, jako ty, jenž jsi pravil: „Stříbra a
|
|---|
| [3] |
zlata nemám, co však mám, to ti dám.“ Podiv se, kolik vyzískají
|
|---|
| [4] |
nyní žáci opravou starého tisku, již volají: „Nemáš-li stříbra a
|
|---|
| [5] |
zlata, co mám, tělo Kristovo ti nedám !“ Bože prodaný, jak škodí
|
|---|
| [6] |
tvá trpělivost! Nechybělo v mnišstvu žebravém bohosloví, jež se
|
|---|
| [7] |
snažilo o výklady sofistické, aby se shodly skutky špatné se slovy
|
|---|
| [8] |
dobrými. Potom ale zmizel úplně všechen stud, także zbohatlý
|
|---|
| [9] |
představený synagogy nestydí se vymalovati dva (měšce?), jeden
|
|---|
| [10] |
se zlatem, druhý se stříbrem, řka, že bez nich nelze vejíti do ko-
|
|---|
| [11] |
stela ani do nebe. Volám k vykládání onoho obrazu, jenž před-
|
|---|
| [12] |
stavuje, že není nedobytné tvrze od té doby, co se útočí kopím
|
|---|
| [13] |
zlatým. Jest již čas i místo, aby se nalezl lék proti takové svato-
|
|---|
| [14] |
krádeži, jež dává zlatu tituly patřící samotnému Spasiteli. Zlato není
|
|---|
| [15] |
vykupitelem lidí!“ Ostrou tuto úvahu končí slovy: „Udělujme kněž-
|
|---|
| [16] |
stvu desátky, ale jenom jako z lásky plynoucí almužnu, nikoliv ale
|
|---|
| [17] |
jako poplatky nuceně vymáhané úřadem. At není loupeží, lakoty
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Tón spisu nese se tedy zcela po viklefsku. Prohlašuje desátky za
|
|---|
| [20] |
pouhé almužny a zamítá klatbu. Poukazy na kanonické právo, anti-
|
|---|
| [21] |
these a rafinované výklady působí na nás dojmem, jako by k nám
|
|---|
| [22] |
mluvil nějaký italský Mikuláš z Drážďan.
|
|---|
| [23] |
Katolický apologeta odpovídá řízně sice, ne však vždy přilehavě.
|
|---|
| [24] |
Počíná totiž pokaždé ostrou invektivou, jež po stránce věcné oby-
|
|---|
| [25] |
čejně nevydá tolik, kolik si čtenář do ní slibuje. Uvodem praví, že
|
|---|
| [26] |
bezbožný Viklef vytknul si útočiti na církev. Jako žádný rozumný
|
|---|
| [27] |
vůdce nečeká až bude napaden, tak také i on vytýká sobě za úkol
|
|---|
| [28] |
podniknouti útok na Viklefa.
|
|---|
| [29] |
Poukazuje předně, že Viklef vlastně &Пе!. VZdyt zkušenost do-
|
|---|
| [30] |
kazuje, že všichni téměř národové se shodli na tom, aby pořízen
|
|---|
| [31] |
byl společný majetek, jímž by bylo postaráno o potřeby chudých.
|
|---|
| [32] |
Anonym se nato táže, co praví Viklef? Popírá-li potřebu toho, tu
|
|---|
| [33] |
se táže, zdali by se mu líbilo býti hladovým. Nechce věřiti, že by
|
|---|
| [34] |
na tuto otázku odpověděl kladně, neboť pak by jej řečník odevzdal
|
|---|
| [35] |
chudákům. Viklef by se mu v tom případě jistě odměnil, jakožto
|
|---|
| [36] |
zrádci lidskosti. Přiznává-li naproti tomu reformátor užitečnost ta-
|
|---|
| [37] |
kového společného majetku, pak on k tomu dodává, že Spasitel
|
|---|
| [38] |
sám a po něm církev římská uznala za vbodné provedení podobného
|
|---|
| [39] |
cíle. Tím dán byl vznik majetku nazývanému církevním jměním.
|
|---|
| [40] |
Když počala církev shromažďovati jmění k cílům tak šlechetným,
|
|---|
| [41] |
byla nucena zaujmouti konkretní stanovisko. Nemohla přece (jako
|
|---|
| [42] |
v nějaké pohádce) čekati, až jí naprší zlato, nýbrž bylo jí počítati
|
|---|
| [43] |
105
|
|---|
