| [1] |
Italii Viklefovy názory o desátcích? Proto dobře chápeme, že řeč-
|
|---|
| [2] |
níkovi se nejeví tyto názory jako něco již dávno odbytého, nýbrž
|
|---|
| [3] |
jako něco nového, neboť dle jeho vlastních slov jest podobné na-
|
|---|
| [4] |
zírání něčím zcela novým. Prý se mu nikdy nenaskytla nauka tak
|
|---|
| [5] |
nestoudná. Ještě větší váhy jest důsledek, jejž vyvozuje ze své teo-
|
|---|
| [6] |
retické úvahy. Sám počet věřících katolíků by stačil k vyplenění
|
|---|
| [7] |
viklefství, jež veřejně vyloupilo statky církevní. Sekularisace na pod-
|
|---|
| [8] |
kladě viklefsko-husovské nauky a tažení proti jejím stoupencům, to
|
|---|
| [9] |
jsou věci, které se dají ještě méně zasaditi do rámce XVII. století.
|
|---|
| [10] |
° К tomu přistupuje povaha pramene. Jedná se o řeči, o kázání proti
|
|---|
| [11] |
názorům Viklefovým a Husovým o desátcích. Jest nemyslitelno, že
|
|---|
| [12] |
by kazatel XVII. století brojil proti věci, jež byla akutní před dvěma
|
|---|
| [13] |
věky, ve století XV! Chronologicky důležitou jest narážka na ja-
|
|---|
| [14] |
kousi výpravu odhlasovanou sněmem proti barbarům. Těžko říci,
|
|---|
| [15] |
zda se jedná o výpravu nařízenou koncilem basilejským, či o ta-
|
|---|
| [16] |
žení ujednané o třicet let později na říšském sněmě norimberském.
|
|---|
| [17] |
Nelze rovněž opominouti vnější stránky rukopisu. V posledních
|
|---|
| [18] |
kapitolách zejí v něm mezery a z porušené tím souvislosti textu
|
|---|
| [19] |
se dá souditi, že opisovači dříve vše věrně reprodukujícímu nebylo
|
|---|
| [20] |
možno předlohu dobře přečísti, což zdá se ukazovati na nějaký starý
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
Na základě těchto známek se domnívám, že se asi jedná o opis
|
|---|
| [23] |
protihusitských kázání italských, k nimž písař XVII. století přiklá-
|
|---|
| [24] |
dal své poznámky. Připadá tu ještě úloha filologům, by zjistili, zda
|
|---|
| [25] |
se v tomto textu dají zjistiti stopy italštíny z XV. století. Jelikož
|
|---|
| [26] |
se jedná o doklad časově sporný, tedy jej kladu mezi prameny
|
|---|
| [27] |
v době husitské skutečně sepsané na poslední místo.
|
|---|
| [28] |
Obsah jest následující: Na církevní pokladnu desátků dozírá rozum,
|
|---|
| [29] |
autorita Boží a obyčej. Kdyby se spojili všichni obhájcové desátků,
|
|---|
| [30] |
pak samotný jejich počet stačil by k úplnému vyhlazení názorů
|
|---|
| [31] |
proti odvádění dávek. Brojení proti desátkům jest dílem dáblovým
|
|---|
| [32] |
a nástrahou bezbožných hlav usilujících o odstranění pokladů z těch
|
|---|
| [33] |
míst, na nichž mohou sloužiti účelům posvátným. Ďábel jednoduše
|
|---|
| [34] |
nechápe, že by bylo možno příspěti ke spáse duší těmi poklady,
|
|---|
| [35] |
jež bývají nástrojem k zavržení duší., Tolik praví první úvaha.
|
|---|
| [36] |
V oddílu druhém se mluví o původci nauky proti odvádění de-
|
|---|
| [37] |
sátků. Byl to lupič, jenž povstal před třemi sty lety v Anglii. Jme-
|
|---|
| [38] |
noval se Jan Viklef. Ten zahájil s katedry tažení proti pokladům
|
|---|
| [39] |
církevním, ale byl dle zásluhy odsouzen a Anglie se rehabilitovala
|
|---|
| [40] |
tím, že vyvrhla z hrobu jeho kosti a spálila jeho spisy.
|
|---|
| [41] |
V části následující se dovídáme o propagaci učení Viklefova. Sa-
|
|---|
| [42] |
tanovi velmi záleželo na rozšíření knih kacířských. Proto sobě vy-
|
|---|
| [43] |
102
|
|---|
