Italii Viklefovy názory o desátcích? Proto dobře chápeme, že řeč-
níkovi se nejeví tyto názory jako něco již dávno odbytého, nýbrž
jako něco nového, neboť dle jeho vlastních slov jest podobné na-
zírání něčím zcela novým. Prý se mu nikdy nenaskytla nauka tak
nestoudná. Ještě větší váhy jest důsledek, jejž vyvozuje ze své teo-
retické úvahy. Sám počet věřících katolíků by stačil k vyplenění
viklefství, jež veřejně vyloupilo statky církevní. Sekularisace na pod-
kladě viklefsko-husovské nauky a tažení proti jejím stoupencům, to
jsou věci, které se dají ještě méně zasaditi do rámce XVII. století.
° К tomu přistupuje povaha pramene. Jedná se o řeči, o kázání proti
názorům Viklefovým a Husovým o desátcích. Jest nemyslitelno, že
by kazatel XVII. století brojil proti věci, jež byla akutní před dvěma
věky, ve století XV! Chronologicky důležitou jest narážka na ja-
kousi výpravu odhlasovanou sněmem proti barbarům. Těžko říci,
zda se jedná o výpravu nařízenou koncilem basilejským, či o ta-
žení ujednané o třicet let později na říšském sněmě norimberském.
Nelze rovněž opominouti vnější stránky rukopisu. V posledních
kapitolách zejí v něm mezery a z porušené tím souvislosti textu
se dá souditi, že opisovači dříve vše věrně reprodukujícímu nebylo
možno předlohu dobře přečísti, což zdá se ukazovati na nějaký starý
rukopis.
Na základě těchto známek se domnívám, že se asi jedná o opis
protihusitských kázání italských, k nimž písař XVII. století přiklá-
dal své poznámky. Připadá tu ještě úloha filologům, by zjistili, zda
se v tomto textu dají zjistiti stopy italštíny z XV. století. Jelikož
se jedná o doklad časově sporný, tedy jej kladu mezi prameny
v době husitské skutečně sepsané na poslední místo.
Obsah jest následující: Na církevní pokladnu desátků dozírá rozum,
autorita Boží a obyčej. Kdyby se spojili všichni obhájcové desátků,
pak samotný jejich počet stačil by k úplnému vyhlazení názorů
proti odvádění dávek. Brojení proti desátkům jest dílem dáblovým
a nástrahou bezbožných hlav usilujících o odstranění pokladů z těch
míst, na nichž mohou sloužiti účelům posvátným. Ďábel jednoduše
nechápe, že by bylo možno příspěti ke spáse duší těmi poklady,
jež bývají nástrojem k zavržení duší., Tolik praví první úvaha.
V oddílu druhém se mluví o původci nauky proti odvádění de-
sátků. Byl to lupič, jenž povstal před třemi sty lety v Anglii. Jme-
noval se Jan Viklef. Ten zahájil s katedry tažení proti pokladům
církevním, ale byl dle zásluhy odsouzen a Anglie se rehabilitovala
tím, že vyvrhla z hrobu jeho kosti a spálila jeho spisy.
V části následující se dovídáme o propagaci učení Viklefova. Sa-
tanovi velmi záleželo na rozšíření knih kacířských. Proto sobě vy-
102
