| [1] |
Neméně zajímavo jest sestavení komise pro otazku husitskou.
|
|---|
| [2] |
Jak známo, sestávala ze čtyř členů, z nichž každý měl na starosti
|
|---|
| [3] |
jeden pražský artikul. Na základě událostí v severní Francii do té
|
|---|
| [4] |
doby se odehravších, můžeme se domnívati, že dva její členové
|
|---|
| [5] |
nebyli jmenováni jenom tak náhodou. Byl to v první řadě Jiljí
|
|---|
| [6] |
Carlier, děkan z Cambrai, t. j. z toho města, kde Mikuláš Serrurier
|
|---|
| [7] |
již roku 1418 šířil nauku Viklefovu a Husovu, a blíže něhož dala
|
|---|
| [8] |
vévodkyně brabantská upáliti stoupence husitství. Druhým pak byl
|
|---|
| [9] |
převor kolínských dominikánů, Jindřich Kalteisen, jenž od roku
|
|---|
| [10] |
1429 působil jako inkvisitor ve Flandrech a v Artois a byl známý
|
|---|
| [11] |
svým traktátem proti husitům.
|
|---|
| [12] |
Jak se tito členové súčastnili disputací s husity, jest již dostatečně
|
|---|
| [13] |
známo. Nás bude poutati opětně zájem, s jakým ve Francii jednání
|
|---|
| [14] |
sledovali. Byli zpraveni tak podrobné, že historik nad tím žasne.
|
|---|
| [15] |
Kterysi augustinian kláštera sv. Viktora v Paříži opsal si zcela
|
|---|
| [16] |
intimní dopis, jejž poslal Rokycana do Čech!! Jednání husitů s kon-
|
|---|
| [17] |
lání, a kdo dal pfibiti 8. listopadu 1430 na dveře chrámu sv. Petra v Římě
|
|---|
| [18] |
pověstných sedm článků, v nichž se žádalo svolání církevního sboru.
|
|---|
| [19] |
O prvním se dočítáme z rady nejmenovaného dvořenína burgundského
|
|---|
| [20] |
(Příloha č. 26), jenž dává svému pánoví jisté pokyny, jak by se měl zacho-
|
|---|
| [21] |
vati při nastávajícím konciliu. Doporučuje vévodovi, by ve vlastním zájmu
|
|---|
| [22] |
se připojil k císaři a sice v jeho nastávajícím kontliktu s králem polským a
|
|---|
| [23] |
vévodou litevským. Dovídáme se při tom o zajímavé podrobnosti. Císař byl
|
|---|
| [24] |
na ně velmi rozezlen pro jejich podporování husitů a chtěl je proto pohnati
|
|---|
| [25] |
k odpovídání ,in proximo concilio generali". (Dle toho lze klásti náš pramen
|
|---|
| [26] |
do první polovice roku 1430, neb tehdy oba panovníci společně postupovali
|
|---|
| [27] |
proti Zikmundovi. [Viz Goll, Kónig Sigmund und Polen etc. v MIOG., XVI,
|
|---|
| [28] |
253) Kromě toho Witold zemřel téhož léta 27. října a po jeho smrti se již
|
|---|
| [29] |
situace podstatně změnila, tak že nelze již o polsko-litevském spojenectví
|
|---|
| [30] |
|
|---|
| [31] |
Druhou zprávu čerpáme z listu, jejž zaslal služebník burgundského kan-
|
|---|
| [32] |
cléře svému pánovi. (Příloha 27.) Jest důležit proto, že reprodukuje dopis
|
|---|
| [33] |
odeslaný mu přímo z římské kurie a sice bezprostředně po přibití pověstných
|
|---|
| [34] |
článků, takže nám zcela spolehlivě tlumočí dohady papežských diplomatů.
|
|---|
| [35] |
Mínilo se totiž všeobecně, že se tak stalo návodem vévody z Břehu a mar-
|
|---|
| [36] |
krabí braniborského. Někteří též hádali na vévodu rakouského. Proč tak
|
|---|
| [37] |
učinili, o tom nasvědčují slova o vévodovi břežském: „omnino a dictis Hus-
|
|---|
| [38] |
sitis destructo“. Jinou, neméně zajímavou podrobnost, čerpáme ze zmíněného
|
|---|
| [39] |
již dopisu Sorbonny ke konciliu (Příloha č. 37.) ohledně vídeňského profe-
|
|---|
| [40] |
sora, Tomáše Ebendorfera. Dovídáme se z něho o vlivu pařížské university
|
|---|
| [41] |
na jednání Albrechta rakouského. Dávala totiž vévodovi pokyny, jak by měl
|
|---|
| [42] |
na svém území provésti reformu církevního života, jakož i rady směřující
|
|---|
| [43] |
|
|---|
| [44] |
1 Príloha č. 36. Třeba podotknouti. Ze Rokycanovo jednäni se dle tohoto
|
|---|
| [45] |
listu vyjímá velmi podivně. Kdo četl, neb alespoñ listoval obsáhlý traktát
|
|---|
| [46] |
Jana Stojkoviče, pozná na první pohled, jaká spousta theologického materiálu
|
|---|
| [47] |
jest у něm snešena. Proto zaráží, žádá li Rokycana svých známých, aby ho-
|
|---|
| [48] |
42
|
|---|
