Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
186 1508.
158.
Bohuslav Ambroži děkanu a kapitole Pražské.
(1508) — 20. června. Doporučuje služebníka svého Frantiska (Schneittela). (Luc. 960.)
Ambrosio decano et caeteris patribus capituli ecclesiae Pragensis s. p. d.
Quo animo Regia Maiestas sit erga Franciscum N. ex literis Regiae Maie-
statis cognoscetis. Caeterum et ipse vobis hominem commendo, neque id tanta
cura facerem, nisi dignum commendatione arbitrarer. Puto autem testimonium
hoc meum de Francisco non nihil auctoritatis apud vos habere debere. Ver-
satus est enim aliquot annis in familia mea multaque de se non solum ingenii
doctrinaeque sed etiam modestiae integritatisque documenta dedit: unde fit,
ut vitae morumque suorum non minus quam quisquam alius conscius sim,
Agerem haec pluribus verbis, sed malo Franciscum virtute sua quam literis
meis vobis innotescere. Valete. Junii XX.
Nemůže býti pochybno, že se list tento týká téhož Františka Schneittela, služebníka
Bohuslavova a kandidata stavu kněžského, který připomíná se v listech 133, 134, 135, 141,
142, 152, 153, 154 a 160. Vročení všech těchto listů učiněno vzhledem k poslednímu, který
jest datován určitě. List královský, k němuž Bohuslav poukazuje, obsahoval nejspíš prae-
sentaci k nějaké prebendě, snad v Praze. (Srovn. list 160.) Aspoň vyskytuje se František
z Tachova r. 1519 proboštem u Všech Svatých (Frind IV, 187), potom r. 1527 kanovníkem
Vyšehradským a proboštem Staroboleslavským (ibidem IV, 169). Byl-li to Schneittel, jest
ovšem nejisto.
159.
Bohuslav Janovi z Pibry.
Z Hasisteina (1508) — 5. zaFi. Vyslovuje potěšení z toho, že mlady královic koruno-
ván v Uhrách, a nelibost ze sloučení obou měst Pražských v jednotu, které věstí špatný
konec. (Luc. 126, Vinařický 79.)
Joanni suo de Pibra s. p. d. Induisti tandem rursus veterem pellem et ad
me perhumanas dedisti literas: id vero cum amicitia nostra dignum est, tum
mihi longo silentio tuo acceptius. Hactenus enim visus es lethargum pati neque
curare, albusne ego an ater sim, quem tamen olim et amare et magnificare
solebas. Caeterum quae literae tuae continent, ut ingenue fatear, partim me
delectant, partim molesta sunt. Assumpsisse enim regium puerum diadema
Pannoniae et opes suas eo modo firmasse atque stabilivisse, vehementer laetor;
nam et consilia eorum, qui regnandi gratia divina humanaque iura violanda
putant, cessabunt deinceps et conquiescent, et patri iucundissimum erit tantae
maiestatis insignia se vivo in filio spectari; neque illos audio, qui dum levi-
tatem vulgi et procerum populorumque inconstantiam considerant, semper
Ladislaum in ore habent. Stultum est enim vanos metus sibi fingere et his
angi, quae forsitan nunquam eventura sunt. Quod autem scribis N.*) invicem
conspirasse et eundem senatum eosdem magistratus utramque civitatem habere,
*) Roz. Pragam.
