EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
186 1508.

[2]
158.
[3]
Bohuslav Ambroži děkanu a kapitole Pražské.

[4]
(1508) 20. června. Doporučuje služebníka svého Frantiska (Schneittela). (Luc. 960.)

[5]
Ambrosio decano et caeteris patribus capituli ecclesiae Pragensis s. p. d.
[6]
Quo animo Regia Maiestas sit erga Franciscum N. ex literis Regiae Maie-
[7]
statis cognoscetis. Caeterum et ipse vobis hominem commendo, neque id tanta
[8]
cura facerem, nisi dignum commendatione arbitrarer. Puto autem testimonium
[9]
hoc meum de Francisco non nihil auctoritatis apud vos habere debere. Ver-
[10]
satus est enim aliquot annis in familia mea multaque de se non solum ingenii
[11]
doctrinaeque sed etiam modestiae integritatisque documenta dedit: unde fit,
[12]
ut vitae morumque suorum non minus quam quisquam alius conscius sim,
[13]
Agerem haec pluribus verbis, sed malo Franciscum virtute sua quam literis
[14]
meis vobis innotescere. Valete. Junii XX.

[15]
Nemůže býti pochybno, že se list tento týká téhož Františka Schneittela, služebníka
[16]
Bohuslavova a kandidata stavu kněžského, který připomíná se v listech 133, 134, 135, 141,
[17]
142, 152, 153, 154 a 160. Vročení všech těchto listů učiněno vzhledem k poslednímu, který
[18]
jest datován určitě. List královský, k němuž Bohuslav poukazuje, obsahoval nejspíš prae-
[19]
sentaci k nějaké prebendě, snad v Praze. (Srovn. list 160.) Aspoň vyskytuje se František
[20]
z Tachova r. 1519 proboštem u Všech Svatých (Frind IV, 187), potom r. 1527 kanovníkem
[21]
Vyšehradským a proboštem Staroboleslavským (ibidem IV, 169). Byl-li to Schneittel, jest
[22]
ovšem nejisto.

[23]
159.
[24]
Bohuslav Janovi z Pibry.

[25]
Z Hasisteina (1508) 5. zaFi. Vyslovuje potěšení z toho, že mlady královic koruno-
[26]
ván v Uhrách, a nelibost ze sloučení obou měst Pražských v jednotu, které věstí špatný
[27]
konec. (Luc. 126, Vinařický 79.)

[28]
Joanni suo de Pibra s. p. d. Induisti tandem rursus veterem pellem et ad
[29]
me perhumanas dedisti literas: id vero cum amicitia nostra dignum est, tum
[30]
mihi longo silentio tuo acceptius. Hactenus enim visus es lethargum pati neque
[31]
curare, albusne ego an ater sim, quem tamen olim et amare et magnificare
[32]
solebas. Caeterum quae literae tuae continent, ut ingenue fatear, partim me
[33]
delectant, partim molesta sunt. Assumpsisse enim regium puerum diadema
[34]
Pannoniae et opes suas eo modo firmasse atque stabilivisse, vehementer laetor;
[35]
nam et consilia eorum, qui regnandi gratia divina humanaque iura violanda
[36]
putant, cessabunt deinceps et conquiescent, et patri iucundissimum erit tantae
[37]
maiestatis insignia se vivo in filio spectari; neque illos audio, qui dum levi-
[38]
tatem vulgi et procerum populorumque inconstantiam considerant, semper
[39]
Ladislaum in ore habent. Stultum est enim vanos metus sibi fingere et his
[40]
angi, quae forsitan nunquam eventura sunt. Quod autem scribis N.*) invicem
[41]
conspirasse et eundem senatum eosdem magistratus utramque civitatem habere,

[42]
*) Roz. Pragam.


Text viewFacsimile