Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
1507. 171
omnia in perniciem ecclesiae Romanae agere conantur. Hoc quoque tempore
Graeci, Syrii, Armeni, Hyberi et quicquid earum gentium est, longe mihi mise-
riores videntur, quod superstitionibus quam quod barbaris serviunt. Neque ego
negaverim Germanos solidiores constantioresque in religione esse, minimeque
cum Graeca levitate conferendos. Caeterum si effeminata haec gens, et, ut
ille loquitur, lingua magis quam manu prompta, tantos motus laesa excitavit,
quid facturos censes nostros homines, si tam insigni contumelia exasperati
fuerint, qui et natura feroces sunt et ius suum armis magis quam verbis per-
sequi consueverunt? Nam et principes nostri turpissimum putabunt dignitati
suae deesse, et decus hoc non solum periculis et laboribus sed etiam sanguine
maiorum partum per ignaviam amittere, et illi, qui sublimes gradus per fas
et nefas ambiunt, abutentur hac temporum novitate, hortabunturque summum
pontificem, ne auctoritatem ecclesiasticam vilescere patiatur, sed vel per exe-
crationes ea, quae coepit, conficiat. Ita fit, ut calamitas, quam patria iamdudum
passa est, in praesentia toti Germaniae imminere videatur. Quodsi nunc Pius
revivisceret, ille inquam Pius, bonorum pontificum ultimus, quo tandem animo
ferret nationi a se laudatae passim et unice cultae atque amatae hanc ma-
culam a successore inuri? Graviter patiebamur nuper omnem Îtaliam ponti-
ficis Alexandri armis strepere, sperabamusque eo extincto omnia tranquilliora
quietioraque fore: at Iulius noster non solum novo bello Italiam implevit, sed
etiam Galliam Germaniamque committere tentat. Fortassis etiam ideo sibi hoc
nomen in pontificatu assumpsit, quoniam mavult bellicas laudes Iulii Caesaris
quam Petri humilitatem imitari. Haec ad te non sine stomacho scribo: tu fa-
cito boni consulas et mihi rescribas, quid nobis sperandum timendumque sit.
Vale, mi Bernharde. Ex Hassensteyn 14. Iunii.
List tento pro poznání politického smýšlení Bohuslavova jest velmi významný. Vy-
chováním, vzděláním v nepřátelské Čechům cizině, planoucí horlivostí orthodoxní a nená-
visti separatismu kališnického, konečně přátelskými styky s mnohými osobami národa
německého stalo se, že ani výtečník náš nezbyl běžného názoru doby své o nutnosti uni-
versální monarchie římsko-německé, jejíž podstata dávno byla vzala za své, a jejíhož před-
stavitele císaře sám útrpně i posměšně nazýval »magni nominis umbra«. To byla mu ona
respublica christiana v užším smyslu, za jejíž provincii považoval ve smyslu svých vrstev-
níků království české, a jejímž příslušenstvím druhdy sám se honosíval (viz list 145). Ne-
třeba ani připomínati, že republiky té hlavou skutečnou byl mu římský papež.
141.
Bohuslav Augustinu Olomouckému.
Z Hasišteina (1507) — 15. června. Stěžuje si na utrhačné pomluvy pánů Lobkovickych,
jimž král dopřává sluchu, i prosí, aby se jich ujal. (Luc. 138, Vinařický 101.)
Domino Augustino Moravo de Olomutz s. p. d. Multa sunt, guae te scire
velim, optime Augustine, sed ea literis complecti difficile esset; itaque dedi
Francisco, familiari meo, in mandatis, ut tibi omnia coram referat. Duram enim
atque admodum difficilem provinciam sustinemus, si rcgiae aures adeo calumnia-
toribus nostris patent, ut prius iudicemur, quam audiamur. Id enim non solum
