EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
1507. 171

[2]
omnia in perniciem ecclesiae Romanae agere conantur. Hoc quoque tempore
[3]
Graeci, Syrii, Armeni, Hyberi et quicquid earum gentium est, longe mihi mise-
[4]
riores videntur, quod superstitionibus quam quod barbaris serviunt. Neque ego
[5]
negaverim Germanos solidiores constantioresque in religione esse, minimeque
[6]
cum Graeca levitate conferendos. Caeterum si effeminata haec gens, et, ut
[7]
ille loquitur, lingua magis quam manu prompta, tantos motus laesa excitavit,
[8]
quid facturos censes nostros homines, si tam insigni contumelia exasperati
[9]
fuerint, qui et natura feroces sunt et ius suum armis magis quam verbis per-
[10]
sequi consueverunt? Nam et principes nostri turpissimum putabunt dignitati
[11]
suae deesse, et decus hoc non solum periculis et laboribus sed etiam sanguine
[12]
maiorum partum per ignaviam amittere, et illi, qui sublimes gradus per fas
[13]
et nefas ambiunt, abutentur hac temporum novitate, hortabunturque summum
[14]
pontificem, ne auctoritatem ecclesiasticam vilescere patiatur, sed vel per exe-
[15]
crationes ea, quae coepit, conficiat. Ita fit, ut calamitas, quam patria iamdudum
[16]
passa est, in praesentia toti Germaniae imminere videatur. Quodsi nunc Pius
[17]
revivisceret, ille inquam Pius, bonorum pontificum ultimus, quo tandem animo
[18]
ferret nationi a se laudatae passim et unice cultae atque amatae hanc ma-
[19]
culam a successore inuri? Graviter patiebamur nuper omnem Îtaliam ponti-
[20]
ficis Alexandri armis strepere, sperabamusque eo extincto omnia tranquilliora
[21]
quietioraque fore: at Iulius noster non solum novo bello Italiam implevit, sed
[22]
etiam Galliam Germaniamque committere tentat. Fortassis etiam ideo sibi hoc
[23]
nomen in pontificatu assumpsit, quoniam mavult bellicas laudes Iulii Caesaris
[24]
quam Petri humilitatem imitari. Haec ad te non sine stomacho scribo: tu fa-
[25]
cito boni consulas et mihi rescribas, quid nobis sperandum timendumque sit.
[26]
Vale, mi Bernharde. Ex Hassensteyn 14. Iunii.

[27]
List tento pro poznání politického smýšlení Bohuslavova jest velmi významný. Vy-
[28]
chováním, vzděláním v nepřátelské Čechům cizině, planoucí horlivostí orthodoxní a nená-
[29]
visti separatismu kališnického, konečně přátelskými styky s mnohými osobami národa
[30]
německého stalo se, že ani výtečník náš nezbyl běžného názoru doby své o nutnosti uni-
[31]
versální monarchie římsko-německé, jejíž podstata dávno byla vzala za své, a jejíhož před-
[32]
stavitele císaře sám útrpně i posměšně nazýval »magni nominis umbra«. To byla mu ona
[33]
respublica christiana v užším smyslu, za jejíž provincii považoval ve smyslu svých vrstev-
[34]
níků království české, a jejímž příslušenstvím druhdy sám se honosíval (viz list 145). Ne-
[35]
třeba ani připomínati, že republiky hlavou skutečnou byl mu římský papež.

[36]
141.
[37]
Bohuslav Augustinu Olomouckému.

[38]
Z Hasišteina (1507) 15. června. Stěžuje si na utrhačné pomluvy pánů Lobkovickych,
[39]
jimž král dopřává sluchu, i prosí, aby se jich ujal. (Luc. 138, Vinařický 101.)

[40]
Domino Augustino Moravo de Olomutz s. p. d. Multa sunt, guae te scire
[41]
velim, optime Augustine, sed ea literis complecti difficile esset; itaque dedi
[42]
Francisco, familiari meo, in mandatis, ut tibi omnia coram referat. Duram enim
[43]
atque admodum difficilem provinciam sustinemus, si rcgiae aures adeo calumnia-
[44]
toribus nostris patent, ut prius iudicemur, quam audiamur. Id enim non solum


Text viewFacsimile