| [1] |
|
|---|
| [2] |
omnia in perniciem ecclesiae Romanae agere conantur. Hoc quoque tempore
|
|---|
| [3] |
Graeci, Syrii, Armeni, Hyberi et quicquid earum gentium est, longe mihi mise-
|
|---|
| [4] |
riores videntur, quod superstitionibus quam quod barbaris serviunt. Neque ego
|
|---|
| [5] |
negaverim Germanos solidiores constantioresque in religione esse, minimeque
|
|---|
| [6] |
cum Graeca levitate conferendos. Caeterum si effeminata haec gens, et, ut
|
|---|
| [7] |
ille loquitur, lingua magis quam manu prompta, tantos motus laesa excitavit,
|
|---|
| [8] |
quid facturos censes nostros homines, si tam insigni contumelia exasperati
|
|---|
| [9] |
fuerint, qui et natura feroces sunt et ius suum armis magis quam verbis per-
|
|---|
| [10] |
sequi consueverunt? Nam et principes nostri turpissimum putabunt dignitati
|
|---|
| [11] |
suae deesse, et decus hoc non solum periculis et laboribus sed etiam sanguine
|
|---|
| [12] |
maiorum partum per ignaviam amittere, et illi, qui sublimes gradus per fas
|
|---|
| [13] |
et nefas ambiunt, abutentur hac temporum novitate, hortabunturque summum
|
|---|
| [14] |
pontificem, ne auctoritatem ecclesiasticam vilescere patiatur, sed vel per exe-
|
|---|
| [15] |
crationes ea, quae coepit, conficiat. Ita fit, ut calamitas, quam patria iamdudum
|
|---|
| [16] |
passa est, in praesentia toti Germaniae imminere videatur. Quodsi nunc Pius
|
|---|
| [17] |
revivisceret, ille inquam Pius, bonorum pontificum ultimus, quo tandem animo
|
|---|
| [18] |
ferret nationi a se laudatae passim et unice cultae atque amatae hanc ma-
|
|---|
| [19] |
culam a successore inuri? Graviter patiebamur nuper omnem Îtaliam ponti-
|
|---|
| [20] |
ficis Alexandri armis strepere, sperabamusque eo extincto omnia tranquilliora
|
|---|
| [21] |
quietioraque fore: at Iulius noster non solum novo bello Italiam implevit, sed
|
|---|
| [22] |
etiam Galliam Germaniamque committere tentat. Fortassis etiam ideo sibi hoc
|
|---|
| [23] |
nomen in pontificatu assumpsit, quoniam mavult bellicas laudes Iulii Caesaris
|
|---|
| [24] |
quam Petri humilitatem imitari. Haec ad te non sine stomacho scribo: tu fa-
|
|---|
| [25] |
cito boni consulas et mihi rescribas, quid nobis sperandum timendumque sit.
|
|---|
| [26] |
Vale, mi Bernharde. Ex Hassensteyn 14. Iunii.
|
|---|
| [27] |
List tento pro poznání politického smýšlení Bohuslavova jest velmi významný. Vy-
|
|---|
| [28] |
chováním, vzděláním v nepřátelské Čechům cizině, planoucí horlivostí orthodoxní a nená-
|
|---|
| [29] |
visti separatismu kališnického, konečně přátelskými styky s mnohými osobami národa
|
|---|
| [30] |
německého stalo se, že ani výtečník náš nezbyl běžného názoru doby své o nutnosti uni-
|
|---|
| [31] |
versální monarchie římsko-německé, jejíž podstata dávno byla vzala za své, a jejíhož před-
|
|---|
| [32] |
stavitele císaře sám útrpně i posměšně nazýval »magni nominis umbra«. To byla mu ona
|
|---|
| [33] |
respublica christiana v užším smyslu, za jejíž provincii považoval ve smyslu svých vrstev-
|
|---|
| [34] |
níků království české, a jejímž příslušenstvím druhdy sám se honosíval (viz list 145). Ne-
|
|---|
| [35] |
třeba ani připomínati, že republiky té hlavou skutečnou byl mu římský papež.
|
|---|
| [36] |
141.
|
|---|
| [37] |
Bohuslav Augustinu Olomouckému.
|
|---|
| [38] |
Z Hasišteina (1507) — 15. června. Stěžuje si na utrhačné pomluvy pánů Lobkovickych,
|
|---|
| [39] |
jimž král dopřává sluchu, i prosí, aby se jich ujal. (Luc. 138, Vinařický 101.)
|
|---|
| [40] |
Domino Augustino Moravo de Olomutz s. p. d. Multa sunt, guae te scire
|
|---|
| [41] |
velim, optime Augustine, sed ea literis complecti difficile esset; itaque dedi
|
|---|
| [42] |
Francisco, familiari meo, in mandatis, ut tibi omnia coram referat. Duram enim
|
|---|
| [43] |
atque admodum difficilem provinciam sustinemus, si rcgiae aures adeo calumnia-
|
|---|
| [44] |
toribus nostris patent, ut prius iudicemur, quam audiamur. Id enim non solum
|
|---|
