Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
1507. 167
omnium gentium atque nationum legibus interdictum est, inauditi iudicemur.
Quod autem epigrammata mea et caetera id genus a me rursus exigis, vehe-
menter miror, nam cum tibi omnia debeam, hoc unum, si fieri possit, negare
vellem ob eam duntaxat causam, quod me nugarum mearum pudet. Neque
enim miniatula cera sed spongia indigent. Quoniam tamen ita vis, perfricanda
est frons, sed ea lege, ut non censorem sed amicum patronumque te mihi
praestes et impudentiam meam tuae pertinaciae adscribas. Facito solum, ut
Plutarchus quamprimum Pragam perveniat, et ego vicissim curabo, ut isti
tuae importunae cupiditati propediem satisfiat. Vale, optime mi Augustine.
Ex Hassensteyn XXVI. Februarii.
Mitis poloZil tento list na r. 1501 zajisté nesprávně, neboť všechny v listu dotčené
okolnosti jsou proti tomu vročení, zejmena výrok, že od krále Bohuslavovi učiněno zadost,
což znamenati může jen, že od r. 1503 dlužná mu výplata za službu při dvoře konečně
vyřízena byla přispěním královského sekretáře Augustina. Tímto listem umlkají totiž ko-
nečně časté stížnosti Bohuslavovy v té příčině. Že žaloba na odbojníky v listu obsažená
týká se měšťanů Kadaňských, nemůže býti pochybno, ale pochybno zůstává, bylo-li právo
pánů z Lobkovic tak jisté, jak pisateli se zdálo. Plutarcha řeckého, jak z listu vysvítá, ko-
nečně Bohuslav obdržel.
137.
Bohuslav Geilerovi z Kaisersberga.
Z Hasišteina (1507) — 16. března. Vyslovuje potěšení z obdrženého listu, zpomíná na
nebožtíka přítele Schotta a děkuje za přátelské smýšlení Geilerovo. Naříká na zlý stav věcí
v Čechách, zvláště na zmáhající se kacířství. Děkuje za poslanou knihu, i poroučí sebe
modlitbám, doručitele pak listu přízni Geilerově. (Luc. 100.)
Clarissimo viro domino Joanni de Keysersberg etc. s. p. d. Literae, quas
ad me dedisti, etsi perbreves fuerunt, mirifice tamen me delectarunt. Intellexi
enim ex his nihil te ex veteri affectu erga me remisisse neque tantam loco-
rum temporumque intercapedinem efficere potuisse, ut mei obliviscereris. Id
mihi perinde, ut debet, gratum acceptumque est; subit etiam simul memoria
Petri mei Schotti, cuius dulcissima consuetudo atque familiaritas semper haeret
haerebitque animo meo, atque adeo, ut vel in adversis eius meminisse mihi
solatium sit. Te autem precor, ut perseveres in hoc de me iudicio meque
dignum existimes, quem in numero tuorum habeas: si enim id impetravero,
fortunatum me arbitrabor et amicitiam tuam omnibus Croesi Sardanapalique
divitiis anteponam. Spero enim futurum, ut dominus immortalis tuis sanctis-
simis [ recibus vincula peccatorum meorum dissolvat et inter regulos scorpio-
nesque degentem sua dextra protegat et tueatur. Peius enim, quam quisquam
credere possit, res huius provinciae (sej habent, non solum quod domesticis
seditionibus laborantes externum quoque bellum, ubi vicinae nationes paululum
quievcrint, timemus, sed etiam quod tot haereses quotidie pullulant, ut tem-
pora illa Joannis Hus et Wiklefi, quae avi nostri tantopere detestati sunt,
nostris comparata aurea fuisse videantur. Neque tamen his malis ullum adhi-
betur remedium. Nam et pastores, quos pro grege domini excubare oporteret,
