| [1] |
|
|---|
| [2] |
omnium gentium atque nationum legibus interdictum est, inauditi iudicemur.
|
|---|
| [3] |
Quod autem epigrammata mea et caetera id genus a me rursus exigis, vehe-
|
|---|
| [4] |
menter miror, nam cum tibi omnia debeam, hoc unum, si fieri possit, negare
|
|---|
| [5] |
vellem ob eam duntaxat causam, quod me nugarum mearum pudet. Neque
|
|---|
| [6] |
enim miniatula cera sed spongia indigent. Quoniam tamen ita vis, perfricanda
|
|---|
| [7] |
est frons, sed ea lege, ut non censorem sed amicum patronumque te mihi
|
|---|
| [8] |
praestes et impudentiam meam tuae pertinaciae adscribas. Facito solum, ut
|
|---|
| [9] |
Plutarchus quamprimum Pragam perveniat, et ego vicissim curabo, ut isti
|
|---|
| [10] |
tuae importunae cupiditati propediem satisfiat. Vale, optime mi Augustine.
|
|---|
| [11] |
Ex Hassensteyn XXVI. Februarii.
|
|---|
| [12] |
Mitis poloZil tento list na r. 1501 zajisté nesprávně, neboť všechny v listu dotčené
|
|---|
| [13] |
okolnosti jsou proti tomu vročení, zejmena výrok, že od krále Bohuslavovi učiněno zadost,
|
|---|
| [14] |
což znamenati může jen, že od r. 1503 dlužná mu výplata za službu při dvoře konečně
|
|---|
| [15] |
vyřízena byla přispěním královského sekretáře Augustina. Tímto listem umlkají totiž ko-
|
|---|
| [16] |
nečně časté stížnosti Bohuslavovy v té příčině. Že žaloba na odbojníky v listu obsažená
|
|---|
| [17] |
týká se měšťanů Kadaňských, nemůže býti pochybno, ale pochybno zůstává, bylo-li právo
|
|---|
| [18] |
pánů z Lobkovic tak jisté, jak pisateli se zdálo. Plutarcha řeckého, jak z listu vysvítá, ko-
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
137.
|
|---|
| [21] |
Bohuslav Geilerovi z Kaisersberga.
|
|---|
| [22] |
Z Hasišteina (1507) — 16. března. Vyslovuje potěšení z obdrženého listu, zpomíná na
|
|---|
| [23] |
nebožtíka přítele Schotta a děkuje za přátelské smýšlení Geilerovo. Naříká na zlý stav věcí
|
|---|
| [24] |
v Čechách, zvláště na zmáhající se kacířství. Děkuje za poslanou knihu, i poroučí sebe
|
|---|
| [25] |
modlitbám, doručitele pak listu přízni Geilerově. (Luc. 100.)
|
|---|
| [26] |
Clarissimo viro domino Joanni de Keysersberg etc. s. p. d. Literae, quas
|
|---|
| [27] |
ad me dedisti, etsi perbreves fuerunt, mirifice tamen me delectarunt. Intellexi
|
|---|
| [28] |
enim ex his nihil te ex veteri affectu erga me remisisse neque tantam loco-
|
|---|
| [29] |
rum temporumque intercapedinem efficere potuisse, ut mei obliviscereris. Id
|
|---|
| [30] |
mihi perinde, ut debet, gratum acceptumque est; subit etiam simul memoria
|
|---|
| [31] |
Petri mei Schotti, cuius dulcissima consuetudo atque familiaritas semper haeret
|
|---|
| [32] |
haerebitque animo meo, atque adeo, ut vel in adversis eius meminisse mihi
|
|---|
| [33] |
solatium sit. Te autem precor, ut perseveres in hoc de me iudicio meque
|
|---|
| [34] |
dignum existimes, quem in numero tuorum habeas: si enim id impetravero,
|
|---|
| [35] |
fortunatum me arbitrabor et amicitiam tuam omnibus Croesi Sardanapalique
|
|---|
| [36] |
divitiis anteponam. Spero enim futurum, ut dominus immortalis tuis sanctis-
|
|---|
| [37] |
simis [ recibus vincula peccatorum meorum dissolvat et inter regulos scorpio-
|
|---|
| [38] |
nesque degentem sua dextra protegat et tueatur. Peius enim, quam quisquam
|
|---|
| [39] |
credere possit, res huius provinciae (sej habent, non solum quod domesticis
|
|---|
| [40] |
seditionibus laborantes externum quoque bellum, ubi vicinae nationes paululum
|
|---|
| [41] |
quievcrint, timemus, sed etiam quod tot haereses quotidie pullulant, ut tem-
|
|---|
| [42] |
pora illa Joannis Hus et Wiklefi, quae avi nostri tantopere detestati sunt,
|
|---|
| [43] |
nostris comparata aurea fuisse videantur. Neque tamen his malis ullum adhi-
|
|---|
| [44] |
betur remedium. Nam et pastores, quos pro grege domini excubare oporteret,
|
|---|
