936

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

XII

cesty své pořídil. On přeložil cestopis Markův z jazyka starofrancouzského do latinského po vůli řádových svých představených, než překlad tento hojně jest doplněn údaji, stejnocennými s přídatky textu Ramusiova, i jest oprávněno se dohadovati, že poznámky ty od sama Marka pocházejí. »Es findet sich nàmlich,« praví Schaller l. c. str. 53, »bei Pipino einiges, was in älteren Handschriften fehlt, und was doch nur von Polo herrühren kann, weil es sich um Dinge handelt, die der Geographie erst einige Jahrhunderte nach den Reisen des Venetianers bekannt wurden.« Památna jest predevsím Pipinova předmluva, kterou snažil se vzbuditi horlivost křesťanských věro- vóstiiv, aby hlásajíce učení lásky, obraceli se k pohanům ve vzdálených východních končinách. Proti původnímu Markovu roztřídění v hlavy roz- dělil Pipin cestopis veškeren v knihy trojí, do nichž zařadil obsahem pří- buzné hlavy, zjednodušil text, opominuv mnohé, co s úkolem cestopisu se neshodovalo, zejména konečných třicet hlav, v nichž války Tatarů s Tatary byly vyličovány. Naproti tomu hledí Pipino ku přesnosti jmen a země- pisných určení. Překlad Pipinův hojně se rozšířil. Dotud známo jest 13 různých kodiků, jichž archetypy jsou kodiky dvorní knihovny vídenské, státní knihovny mnichovské čís. 249 a královské knihovny berlínské. Překlad Pipinův vydán byl toliko jednou a sice roku 1485 v Antverpách u Ger. Leeu. Vydání toto zachovalo se toliko ve třech exemplářích: ve dvorní knihovně vídenské, v knihovně státní university leydenské (se signaturou 889 D 12%) a v soukromém majetku jakéhosi Angličana, z něhož mně byl r. 1899 za obrovskou cenu antikvárně ku koupi nabízen. Inkunabule tato vydána jest na základě textu již zhoršeného. Popis inkunabule podal M. F. A. G. Campbell, Annales de la typographie néerlandaise au XV* siécle (La Haye, 1874), Nr. 1434.

Průběhem XIV a XV stol. pořízeny hojné překlady cestopisu Mar- kova do jazyků západních, namnoze z textu Pipinova. Marsden a La- zari rozeznávají 23 překladů vlašských, 9 anglických, 8 latinských, 7 ně- meckých, 4 francouzské, 3 španělské, 1 portugalský a 1 hollandský (u Pauthiera, str. XCV).

V seznamu tomto není obsažen překlad český, pokud lze i z nejno- vějších publikací souditi, dosavadním vydavatelům a zkoumatelům Markova cestopisu neznámý. Překlad tento zachoval se v jediném rukopise, uchová- vaném v knihovně musea království českého se signaturou III, E, 42 (starší signatura 3 F 26), kamž přišel z pozůstalosti Hankovy. Původně uchováván byl rukopis tento v knihovně kláštera oseckého, kde jej nepochybně již Bohuslav Balbín spatřil. Odtud dodán byl za Josefinských dob do pražské c. k. veřejné knihovny a z této neznámým spůsobem nabyl jeho V. Hanka. Poprvé připomíná jeho V. Hanka v listu J. Dobrovskému v Praze 3. srpna 1817 psaném (uveřejněném skrze A. J. Vrťátko v Čas. Českého Musea 1870, 218). Tam praví Hanka vedle zprávy o jiných rukopisích do slova: »ano mám zde rukopis v 4. pěkně psaný ze XIV věku, o kterémž pochybuji, že by Vaší Důstojnosti znám byl. Napřed chybí několik listů