| [1] |
|
|---|
| [2] |
cesty své pořídil. On přeložil cestopis Markův z jazyka starofrancouzského
|
|---|
| [3] |
do latinského po vůli řádových svých představených, než překlad tento
|
|---|
| [4] |
hojně jest doplněn údaji, stejnocennými s přídatky textu Ramusiova, i jest
|
|---|
| [5] |
oprávněno se dohadovati, že poznámky ty od sama Marka pocházejí. »Es
|
|---|
| [6] |
findet sich nàmlich,« praví Schaller l. c. str. 53, »bei Pipino einiges, was in
|
|---|
| [7] |
älteren Handschriften fehlt, und was doch nur von Polo herrühren kann,
|
|---|
| [8] |
weil es sich um Dinge handelt, die der Geographie erst einige Jahrhunderte
|
|---|
| [9] |
nach den Reisen des Venetianers bekannt wurden.« Památna jest predevsím
|
|---|
| [10] |
Pipinova předmluva, kterou snažil se vzbuditi horlivost křesťanských věro-
|
|---|
| [11] |
vóstiiv, aby hlásajíce učení lásky, obraceli se k pohanům ve vzdálených
|
|---|
| [12] |
východních končinách. Proti původnímu Markovu roztřídění v hlavy roz-
|
|---|
| [13] |
dělil Pipin cestopis veškeren v knihy trojí, do nichž zařadil obsahem pří-
|
|---|
| [14] |
buzné hlavy, zjednodušil text, opominuv mnohé, co s úkolem cestopisu se
|
|---|
| [15] |
neshodovalo, zejména konečných třicet hlav, v nichž války Tatarů s Tatary
|
|---|
| [16] |
byly vyličovány. Naproti tomu hledí Pipino ku přesnosti jmen a země-
|
|---|
| [17] |
pisných určení. Překlad Pipinův hojně se rozšířil. Dotud známo jest 13
|
|---|
| [18] |
různých kodiků, jichž archetypy jsou kodiky dvorní knihovny vídenské,
|
|---|
| [19] |
státní knihovny mnichovské čís. 249 a královské knihovny berlínské. Překlad
|
|---|
| [20] |
Pipinův vydán byl toliko jednou a sice roku 1485 v Antverpách u Ger.
|
|---|
| [21] |
Leeu. Vydání toto zachovalo se toliko ve třech exemplářích: ve dvorní
|
|---|
| [22] |
knihovně vídenské, v knihovně státní university leydenské (se signaturou 889
|
|---|
| [23] |
D 12%) a v soukromém majetku jakéhosi Angličana, z něhož mně byl
|
|---|
| [24] |
r. 1899 za obrovskou cenu antikvárně ku koupi nabízen. Inkunabule tato
|
|---|
| [25] |
vydána jest na základě textu již zhoršeného. Popis inkunabule podal M.
|
|---|
| [26] |
F. A. G. Campbell, Annales de la typographie néerlandaise au XV* siécle
|
|---|
| [27] |
(La Haye, 1874), Nr. 1434.
|
|---|
| [28] |
Průběhem XIV a XV stol. pořízeny hojné překlady cestopisu Mar-
|
|---|
| [29] |
kova do jazyků západních, namnoze z textu Pipinova. Marsden a La-
|
|---|
| [30] |
zari rozeznávají 23 překladů vlašských, 9 anglických, 8 latinských, 7 ně-
|
|---|
| [31] |
meckých, 4 francouzské, 3 španělské, 1 portugalský a 1 hollandský
|
|---|
| [32] |
|
|---|
| [33] |
V seznamu tomto není obsažen překlad český, pokud lze i z nejno-
|
|---|
| [34] |
vějších publikací souditi, dosavadním vydavatelům a zkoumatelům Markova
|
|---|
| [35] |
cestopisu neznámý. Překlad tento zachoval se v jediném rukopise, uchová-
|
|---|
| [36] |
vaném v knihovně musea království českého se signaturou III, E, 42 (starší
|
|---|
| [37] |
signatura 3 F 26), kamž přišel z pozůstalosti Hankovy. Původně uchováván
|
|---|
| [38] |
byl rukopis tento v knihovně kláštera oseckého, kde jej nepochybně již
|
|---|
| [39] |
Bohuslav Balbín spatřil. Odtud dodán byl za Josefinských dob do pražské
|
|---|
| [40] |
c. k. veřejné knihovny a z této neznámým spůsobem nabyl jeho V. Hanka.
|
|---|
| [41] |
Poprvé připomíná jeho V. Hanka v listu J. Dobrovskému v Praze
|
|---|
| [42] |
3. srpna 1817 psaném (uveřejněném skrze A. J. Vrťátko v Čas. Českého
|
|---|
| [43] |
Musea 1870, 218). Tam praví Hanka vedle zprávy o jiných rukopisích do
|
|---|
| [44] |
slova: »ano mám zde rukopis v 4. pěkně psaný ze XIV věku, o kterémž
|
|---|
| [45] |
pochybuji, že by Vaší Důstojnosti znám byl. Napřed chybí několik listů
|
|---|
