Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Pre z roku 1514 o krddeż rudy. 445
Hroš pověděl: Pane milý, viním tyto: Blażka, Pivci, Kliku, Knoflitka, že sú
tito statek můj ode mne brali; a z té rudy je viním, které sú dobývali, aby pově-
deli, kam sú ji dávali; že o to k nim hledím, že sú jí korbu ukradli a děli; kam
chtěli; že sobě té škody pokládám 6 kop gr.
Havíři žádali pana hofmistra, kdež na nás před VMtí praví, že sme kradli,
ať to na nás uručí, neb neprávě mluví. A toho jemu odpírati chcem před VMtí,
z čehož nás Viní, ať to provodí. Při tom se odvolávajíce na pergmistra, že jest jemu
ta věc vědoma, že sú nám tu rudu pokradli tehdáž, když na den šla; a my sme
byli v dole, a vylezše s tovařišem v 15 hodinách, přišli sme do kavny, a oni rudy
hledají, oznamujíc to pergmistru. A pergmistr pověděl: Slezte zas a pohledejte pilně!
I slezli sme, i našli sme ji i ty zloděje, kteří sú ji nám pokradli, jako pak ty zlo-
děje v své moci máte; a ta jest vyšla na den.
Správa pergmistra o té rudě: Pane hofmistře, páni milí! Já o ničemž
nic nevím o prvním, než teď naposledy pravili mi, že jest se jim korba rudy ztra-
tila. Tu sem ji hned hledati kázal Klikovi a Strbšovi: Lezte dolüv a pohledejte jí!
I lezli a nalezli pachole i s tá rudá. Tu sem já to pachole vsaditi kázal, a potom
sem je dal na rukojmé pod 10 kop gr., kdež jej teď před VMtí stavějí. Při tom
jej jeho rukojmě zase vod pana hofmistra vyručili pod 20 kopami gr. do té pře skonání.
Vajpověď: Tu pan hofmistr s úřadem horním, slyševše žalobu i odpor, to
podle práva rozváživše, o tom tako vypovídají: Jakož jest Hroš prożaloval na Kno-
flíčka a na tovařiše jeho o rudě o první, ptaje se jich před úřadem horním, že chce
věděti, kam sú tu rudu dávali, které sú prve nasekali, neb sû prede mnû pravili, Ze
za hřivnu stojí. K tomu Knoflíček s tovařiši svými odpor Hrošovi učinil, před úřadem
horním pověděl, že jest ta věc o první rudě na místě, a to že jest odpuštěno jim
od Zigmunda z Prahy i od jiných kverkův. Potom při druhém stání vinil jest Hroš
Knoflíčka i s jeho tovařiši z té rudy, které sú potom dobývali, aby pověděli, kam
sú ji dávali, a že o to k nim hledí; že sú jí korbu ukradli a děli, kam chtěli, a že
sobě té škody pokládá 6 kop gr. K tomu Knoflíček s tovařiši odepřel tak: Pane
hofmistře s pány úředníky, nechť poví Hroš, koho viní, že nás zloděje nazývá, a že
bychom my jeho statek kradli a mrhali a dávali, kam chtěli, že toho bůhdá není,
že sme my jeho statku nebrali než za svú robotu, a že to malá věc není, že jemu
toho odpírati chcem před VMtí. A přitom žádali úřadu horního: Kdež praví na nás,
že sme kradli, ať to na nás uručí, neb neprávě mluví, a z čeho nás viní, ať to pro-
vodí A v tom se dokládali pergmistra, Ze on o tom ví, že sú tu rudu jim jiní po-
kradli, a tu rudu sû i s témi zloději nalezli, a ta ruda jest u pergmistra. I poněvadž
Hroš, což jest na Knoflíčka s jeho tovařiši o první rudě i o druhé prožaloval, toho
jest na ně ničímž neprokázal ani provedl; protož aby Hroš Knoflíčka s jeho tova-
fii v té při s pokojem nechal. A Knoflíčkovi s jeho tovařiši ten nářek, čím jest je
